S

sdělení
Obsah různě rozsáhlé a složité promluvy (textu), předávaný jako informace při komunikaci partnerovi, nebo k tomu účelu určený (tj. deponovaný jako zvěcnělá informace v médiu).
sekundární sémiotické systémy
  1. Hierarchický: metajazyk vůči objektovému jazyku.
  2. Hlubinný: mýty (Barthes) jako hlubinně sémiologický metajazyk, v němž se celý znak (signifikant spolu se signifikátem) stává novým signifikantem, jemuž přísluší další signifikát. Uplatňuje se sémioze ad infinitum, ovšem rozvinutá nikoliv do "šíře", ale do "hloubky".
  3. Konotativní: setká-li se znak s pocity a emocemi uživatelů, vybaví se jim sekundární sémiotická konotace, vytvářená hodnotami a diskurzy, preferovanými danou kulturou (ideologií). Např.: pes - věrný přítel člověka. Sociální skupina (případně celá kultura) nebo autor daný výraz "multiplikují", tj. připojují k řetězci dalších výrazů. Recipient sdílí tyto asociace jako konotace, z nichž vybírá ty, které podle něj v daném kontextu připadají v úvahu. Jde tedy o sugestivní formu autorem či společenstvím předem určeného fregeovského smyslu, vytvářející dojem nezávaznosti a recipientovy svobodné volby významů. Ta však není "svobodná", neboť je dána mýty (tzn. že je podmíněna ideologicky) (Barthes).
sém
Sémantický rys, minimální distinktivní významový rys, schopný rozlišit dvě jednotky různého významu. Srv. sémém.
sémantická pravidla
Pravidla přiřazující významy výrazům. Kompozičním způsobem: složeným výrazům se přiřazují významy prostřednictvím přiřazení významů složkám a určením způsobů, jakým syntaktická struktura celku přenáší významy složek do významu celku. Uplatňuje se rekurzivita (aplikace pravidla na výsledek předchozí aplikace téhož pravidla). Platí zejména pro umělé jazyky či normativní pojetí jazyka. Teorie významu přirozeného jazyka se naopak dopracovala k celostnímu a distributivnímu pojetí, kdy významy složek jsou uvažovány jako rozdistribuované příspěvky k významu celku.
sémantické gesto
Princip utváření významů a smyslu (např. diskurzivního, estetického, symbolického,), jímž autor slučuje prvky svého díla ve významovou (smysluplnou) jednotu, a který percepce znovu navozuje (Mukařovský, pražský strukturalismus).
sémantické komponenty
Elementy významu, které se spojují různým způsobem do denotace různých lexikálních položek.
sémantické pole
Oblast lexémů, volně spjatá široce pojatým tématicky (a asociacemi) vymezeným významem.
sémantický zdvih
Neuspokojivé výsledky rozepří ohledně významů různých filosofických pojmů jsou důsledkem odlišných pojmových (resp. diskurzivních) rámců. Lze to odhalit sémantickým zdvihem, který znamená tematizaci různých významů týchž termínů vzhledem k těmto rámcům (Quine). Namísto "Co je pravda?" se nyní tážeme "Co vy míníte slovem pravda ?"
sémantika
Studium významu, jak je kódován v jazyce. Zahrnuje denotaci a významové relace. Srv. pragmatika, general semantics.
sémantika lexikální
Oblast a studium významu lexémů a jejich paradigmat.
sémantika teorie her
Jedna z podob "dynamizované" hyperintenzionální sémantiky. Význam výroku je explikován prostřednictvím "hry" mezi mluvčím, výrok obhajujícím, a "přírodou", která se mu to snaží znemožnit. Pravdivost výroku je definována jako existence vítězné strategie pro mluvčího, který výrok tvrdí (Hintikka).
sémaziologie
Část sémantiky, studující význam z hlediska a prostřednictvím analýzy znakové formy (viz representamen).
sémém
Lexikální význam jako integrální a strukturovaný souhrn sémů různého typu.
sémiologie
Sémiotika, založená na hledání struktur, tj. na strukturální analýze určitého korpusu (souboru vzorků zahrnutých do analýzy) (srv. též strukturalismus). Nalezená invariantní struktura pak představuje jazykový systém, ovšem nikoliv jazyka lingvistického, ale jazyka kulturních či společenských artefaktů (módy, automobilismu, ale i filmu či divadla apod.). Podle Saussura má sémiologie být zobecnělou lingvistikou, Barthes však ukázal, že je naopak součástí lingvistiky, neboť zkoumané soubory kulturních artefaktů jsou vždy strukturovány jako řeč. V r. 1969 "sloučena" se sémiotikou (semiotic) pod společným označením "sémiotika" (semiotics).
sémiotika
Obecná (interdisciplinárně působící) teorie o sémiozi a znacích ve všech jejich formách a podobách (jak u lidí, tak u živočichů=zoosémiotika, ev. u všeho živého=biosémiotika), v podobách normálních i odchylných, jazykových i nejazykových, individuálních či společenských. Členěna na komponenty: syntaktiku, sémantiku, pragmatiku. Každá další předpokládá teoretické zvládnutí a zahrnutí předchozích. Každou lze zkoumat jako čistou (teoretickou) či deskriptivní.
sémiotizace
Přisuzování významů figurám (viz figurace) či objektivacím.
sémioze
Proces, v němž něco funguje jako znak. Zahrnuje representamen (vehikulum), objekt (designát), interpretans a interpreta. Také: relace, v níž znak (representamen, vehikulum) podnítí u interpreta dispozici reagovat určitým způsobem (interpretans) na druh objektů (nyní zde nepůsobících jako stimul) za podmínek daných kontextem.
sémioze ad infinitum
Podle Peirce je znakem cokoliv, co vztahuje něco jiného (interpretans) k nějakému objektu, k němuž se samo vztahuje týmž způsobem, přičemž interpretans se stává postupně znakem, a to se opakuje ad infinitum. Každá další interpretace přináší nová vyjádření nových interpretantů do nových representamin, tím dochází k rozrůstání obsahu mysli (faneronu), rozrůstání celkového konceptu a sémantického pole. Pokud je nějaké nové representamen normativně kodifikováno a vyhrazeno pro určité pojetí, lze hovořit o sémiozi ad infinitum upřesňující, "vědecké" (např. "sekunda" nahradí "vteřinu"). Pokud je naopak důraz kladen na otevírání možností dalších interpretací (interpretantů), jde o sémiozi ad inf. narativně a diskurzivně thetickou (srv. signifikant a signifikát, diskurzivní a narativní univerzum). Při obou typech vzniká možnost spolupůsobení sekundárních sémiotických systémů (metajazyk, mýty). Srv. vyprázdnění významu, faneron.
schéma
Mentální konstrukce reality jako kulturně uspořádané a sociálně sankcionované. Co lidé v jednotlivé komunitě považují za normální a předpověditelné způsoby organizace světa a komunikace s ostatními.
signifikace
Vztah znakové formy a významu, signifikantu a signifikátu (Saussure), resp. representamina a kvality (vlastnosti, aspektu, ohledu, úlohy) objektu (jíž je dynamický objekt dán jako objekt bezprostřední) (Peirce). Srv. denotace a konotace.
signifikát
Označované, signifié, designatum, designát. Jeden člen ze Saussurovy dvojčlenné charakteristiky znaku. (Druhým členem je signifikant, designans, označující, signifiant.) Filosofie diskurzivity upozorňuje na "mizení" signifikátů tím, že signifikanty přestávají odkazovat na signifikáty (formy se vyprazdňují) a odkazují (odrážejí) již pouze na základě asociace na jiné signifikanty. Žijeme "v zrcadlové síni signifikantů" (Lacan). Viz vyprázdnění významu.
signifikant
Označující, signifiant, designans. Jeden z členů Saussurovy dvojčlenné charakteristiky znaku. (Druhým členem je signifikát, designatum, designát, označované, signifié.) Filosofie diskurzivity se v souvislosti s charakterem spojení signifikant-signifikát zabývá rolí autority (moci, falu), která toto významové určení kodifikuje (Foucault, Lacan). Toho využívá feministická sémiotika, která naopak tematizuje dekodifikaci tohoto spojení (thetická fáze), tj. generování nových významů prostřednictvím "sémiotické chóry" (Kristeva) a odvozuje od toho novou sebeidentifikaci individua i sociálně chápaného rodu (gender studies, postkoloniální studia, queer teorie). Tím se vytváří mj. i charakteristický sociolekt.
situační sémantika
Jedna z alternativ hyperintenzionální sémantiky. Význam je modelován prostřednictvím modelu skutečnosti ("ontologie"). Věty jazyka nevyjadřují množiny možných světů, ale "situace", skládající se z relací (s vícero argumentovými místy) či rolí, a předmětů ("ontologie"). Význam výroku je vztahem mezi situací, kdy je výrok pronesen a situací, k níž se vztahuje (Barwis, Perry).
smysl
sociolekt
Souhrn konvencemi fixovaných syntaktických a sémantických pravidel, vymezujících jazykový repertoár určitého komunikativního společenství. Srv. idiolekt.
strategie interpretace významů (a teorie významů)
Z primárních teorií vyplývá volba výrazů mluvčího vzhledem k recipientovi a připravenost recipienta interpretovat promluvu daného mluvčího. V průběhu komunikace se však mění na průběžné (sekundární) teorie. Při nich jak mluvčí, tak recipient rekonstruují významy výrazů v závislosti na nových informacích a rozumění jako potvrzování hypotéz vyplývajících z průběžných teorií. Úspěch komunikace záleží na stupni sblížení průběžných teorií (Davidson).
strawman
(strašák)
Argumentace se zmanipulovatelnou tezí. ("Když si to nepřečteš, už nikdy se nedozvíš, jak to doopravdy bylo!") Viz klam.
struktura
Strukturalismus pracuje s pojetím struktur, které jsou analogické systému diferencí, jenž byl odhalen v lingvistice Trubeckým a Saussurem (hodnota jako diference). Ty zakládají jazykový systém. Zatímco běžné pojetí struktury jako vnitřní uspořádanosti nějakého jednoho celku (struktura "povrchová") konvenuje s holismem a pozdějším systémovým přístupem, ve strukturalismu jde především o strukturu "hlubinnou", která je invariantem různých celků, představuje skryté, hlubinné vztahy, jež nezávisejí na prvcích či částech, ale spíše tyto prvky nějakým způsobem předurčují. Takové struktury lze odhalit pouze strukturální analýzou (hledáním společného invariantu v určitém korpusu - souboru vzorků). Toto pojetí struktury je základem sémiologie.
strukturalismus
Pokus o budování invariantní metodologie na poli "filosofování" některých vědních oborů. Vzor k tomu vzešel z lingvistiky (Trubeckoj). Jazykový systém (Saussure) je prototypem struktur, odhalovaných strukturální analýzou např. v antropologii (Lévi-Strausse), psychoanalýze (Lacan), společnosti a historii (Foucault, Althusser), literární vědě a kritice, a v sémiologii (Barthes).
strukturální diferenciál
Podle "general sémantics" jde o strukturu zkušenosti diferencovanou podle stupně abstrakce: 0. stupeň: věc-událost, 1. stupeň: percipovatelný objekt (abstrakce věci-události), 2. stupeň: percipovaný objekt (abstrakce percipovatelného objektu), 3. stupeň: deskripce (abstrakce percipovaného objektu), 4. stupeň: deskripce deskripce (nálepka), 5. stupeň: deskripce deskripce deskripce (nálepka nálepky) atd. Nultý stupeň neumíme vyjádřit. Čím vyšší stupeň abstrakce k vyjádření použijeme, tím je vyjádření neúplnější (princip neúplnosti), netotožnější (princip netotožnosti) a více sebezahrnující (princip sebeodrážení). Např: "Měl jsem zážitek" je neúplnější než "Viděl jsem míč", méně totožné s nějakým konkrétním zážitkem typu "Viděl jsem míč", a zahrnuje v sobě více různých zážitků typu "Viděl jsem míč". Běžně však nerozlišováním a zaměňováním (konfúzí) různých úrovní abstrakce způsobujeme nedorozumění, a to i "sami sobě", neboť každý stupeň organizuje jiný význam a jinou responzi (totální odezvu). Např. pro 0) nejasný vjem "něčeho viděného ve vodě" můžeme uvažovat o 1) "neznámé příšeře", 2) nabýt přesvědčení, že jsme "viděli neznámou příšeru", 3) popsat ji jako "příšeru Loch-Nes", 4) nabýt přesvědčení o tom, že jsme byli svědky "důkazu Loch-Nes", 5) že vždy "na každém šprochu, pravdy trochu" atd.
subsistence a existence
Pojem subsistence uvedl do filosofie jazyka Meinong jako modus bytí, postrádající "třídimensionální prostorovost a barevnost objektů" existujících "tady a teď" v prostoru a čase (majících existenci). Týká se možných referentů výrazů, např. zlatá hora má možný referent, proto existuje v speciálním modu subsistence, oproti tomu kulatý čtverec nemá možný referent, proto neexistuje ani v modu subsistence. Avšak výrazy jako např. "zlatá hora", ale i "kulatý čtverec" subsistují vždy. Subsistence se týká dále univerzálií, např. informace, type, abstraktních entit (rozdíl, číslo, denotát). Vztahuje se na "třetí říši" struktur (srv. strukturalismus), chápanou jako modifikace říše platonských idejí. Obvykle se má zato, že tyto struktury "existují" subjektivně, intersubjektivně i objektivně. Zatímco fregeovský význam se týkal skutečně existujících objektů, pofregeovský vývoj bere v úvahu výhradně objekty subsistující. V extenzionální logické sémantice se někdy rozlišují ontologické závazky (koreláty) jako ontologie 1. stupně (existující) a jako ontologie 2. stupně (subsistující). Počínaje intenzionální logickou sémantikou jde již i u ontologických závazků pouze o subsistenci, s tím, že jim mohou a nemusí odpovídat existující entity jako jejich modely (realizace).
symbol
U Peirce: v jeho trojici: index, ikon, symbol, jde o znak, vztahující se k objektu, jejž denotuje díky zákonu, obvykle asociací obecných idejí. Znak založený na konvenčním, arbitrárním vztahu mezi formou (representamen) a denotátem (interpretans). Jako reflexivní objekt: na rozdíl od znaku, jemuž je přiřazován význam víceméně bezreflexivně, je symbol netransparentní (významově neprůhledný), což vyvolává přeskok do reflexivní situace (distance) a otázku po smyslu dané entity jakožto postupně budovaného symbolického objektu, jehož přítomnost vyvolává otevírání různých hodnotově strukturovaných horizontů a prostorů, umožňujících generovat v dané aktuální situaci množství nových významů.
symbolický objekt
V reflexi (distanci) budovaný objekt, po jehož smyslu se ptáme.
synchronie
Soustřeďuje se na stav (např. jazyka) v určitý časový okamžik či na vyabstrahování určitého stavu (např. jazyka) v určitém časovém úseku. Synchronní entity jsou ty, které máme za neproměnné v čase (např. ideje, univerzálie, atd.). Srv. diachronie.
syntagmatický
Týkající se "horizontálních" skladebných vztahů ve formálním lingvistickém schématu struktury. Syntagmata koexistují jako různé konstituenty téže struktury. Srv. paradigmatický.
syntaktická pravidla
Vymezují množinu výrazů určitého jazyka, obvykle množinu jednoduchých výrazů a možnosti vytváření složitých výrazů z jednoduchých, přičemž se většinou uplatňuje rekurzivita (aplikace pravidla na výsledek předchozí aplikace téhož pravidla).
syntax
Konstituující struktura věty.