- zavádějící výrazy
- Nemají formu odpovídající zaznamenatelným faktům, vytvářejí dojem existence něčeho, co neexistuje (klam).
- kvaziontologické výroky ("Masožravé krávy neexistují" - nepravý subjekt "masožravá kráva" ani nepravdivý predikát "neexistuje" neodpovídají žádným zaznamenatelným faktům. Výrok však lze přeformulovat na: "Nic není zároveň kráva a masožravec", což je forma faktům odpovídající.
- kvaziplatónské výroky ("Nepřesnost je odsouzeníhodná.", což znamená: "Ten, kdo je nepřesný, zaslouží si, abychom jej odsoudili.") (nominalizace)
- kvazideskripce a deskriptivní obraty vytvářející dojem referenta (individua) (Např. "Klaus není český král." - "český král" je kvazideskripce, neboť neexistuje referent; "Král je zaneprázdněný" - deskriptivní obrat vytvářející dojem, že referuje o individuu, ve skutečnosti referuje o vlastnosti, neboť mu lze rozumět, aniž by existoval referent) (Ryle).
- znak
- V triadické tradici:
representamen (vehikulum) zastupuje objekt (v nějaké úloze, aspektu, ohledu) pro nějaké interpretans (resp. pro interpreta a jeho interpretans). Znakem jsou veškeré obsahy mysli (faneronu), tzn. prvosti (kvality, vlastnosti, qualia), druhosti (propozice, vztahy mající objektivní koreláty ve faktech) i třeťosti (abstrakta či univerzálie založené na zákonech). Znak jako obsah mysli může být jakkoliv rozsáhlý a "rozvětvený". Znak se tedy váže nikoliv jen na jednotlivý symbol, ale např. i na větu, text, celý koncept, sémantické pole atd. Znak je také: cokoliv, co vztahuje něco jiného (interpretans) k nějakému objektu, k němuž se samo vztahuje týmž způsobem, přičemž interpretans se stává postupně znakem, a to se opakuje ad infinitum (sémioze ad infinitum) (Peirce).
- V diadické tradici:
psychická jednotka o dvou stranách, signifikantu (označujícím) a signifikátu (označovaném) (Saussure).
- znalost
- Explicitní (jazykově vyjádřitelnou) znalostí je vědomost, implicitní, též tacitní znalostí je znalost jazykově nevyjádřitelná, nebo ne zcela vyjádřitelná (Polanyi) (blíže viz vědomost). Srv. též pochopení, porozumění, rozumění, hermeneutika, faneron. Znalosti působí jako prostředky dalšího rozumění.
- životní forma
- Soubor vzájemně propojených schémat jednání a myšlení v rámci určitého společenství (segmentace reality, principy identifikace předmětů, způsoby vyhodnocování různých typů dat při získávání informací, standardy zdůvodňování různých typů soudů atd.) Srv. komunikativní společenství. Životní formy jsou vnitřně strukturované do řečových (mluvních) her (srv. diskurzivních žánrů), jsou na sebe navrstvené, soupeří mezi sebou o vybrané oblasti životní zkušenosti. Prostřednictvím komunikace se neustále proměňují a zároveň proměňují i ostatní životní formy, se kterými komunikují, aniž by přitom ztrácely svou identitu (jsou jako "víry" na vodě - Z. Bauman).