- hermeneutika
- Nauka, jejímž hlavním tématem je rozumění. Filosofická hermeneutika tematizuje rozumění jako výkon či způsob bytí (Heidegger), výkon dialogu, jímž jsme (Gadamer). Jde o rozumění:
- situaci, v níž jsme,
- předmětu rozumění (jeho významům a smyslům) - výklad textu (původně Písma Svatého), historie, kultury (zejména jiné kultury), světa (jako Textu),
- vlastnímu výkonu bytí a skrze tento výkon - předvedení, tvorbě a
- souhrnně - vlastní situovanosti a všem jejím rysům a charakteristikám.
Rozumíme zapojováním prostředků rozumění, které jsou neustále obohacovány o výsledky této hermeneutické interpretace. Srv. dvojí hermeneutika, hermeneutický kruh, hermeneutický obrat.
- hermeneutický kruh
- Rozumění je charakteristika časovosti našeho bytí. Od předrozumění přecházíme k rozumění apofantickému (výpovědnímu), jež opět tvoří předrozumění pro další "kola" rozumění. Jednotlivé "kolo" má v nečasové (synchronní) rovině podobu tautologie či logického sporu: "Abychom znali toto, musíme znát tamto, avšak abychom znali tamto, musíme znát toto". Jednotlivé "strany" kruhu (polarity) mohou být analyzovány např. jako: konkrétní a obecné, část a celek, subjekt a objekt a pod. Samo rozumění však spočívá v nedvojné jednotě časovosti bytí (pobytu). Hermeneutický kruh lze také explikovat a využít jako metodu. Snaha o podržení určité fáze rozumění jako rozumění konečného, doprovázená petrifikací (normativním zakonzervováním) výkladu (interpretace) vede ke kodifikaci či kanonizaci hermeneutického obratu. Srv. též dvojí hermeneutika.
- hermeneutický obrat či zvrat
- Petrifikovaná (normativně zakonzervovaná) část hermeneutického kruhu, sloužící jako vodítko, metoda, dogma výkladu a rozumění. Např. textu Písma Svatého má být rozuměno skrze vůli Boží, avšak vůli Boží rozumíme skrze tento text. Skrze přítomné (text, jednotlivost, individuální) tedy rozumíme nepřítomnému (významu, úmyslu, smyslu, obecnému) a pak skrze toto pochopené nepřítomné rozumíme přítomnému - avšak nyní již každému jednotlivému.
- hodnota (strukturální)
- Úhrn všech rozdílů (diferencí) a vztahů jazykové jednotky (či výrazu) vůči jiným (včetně významu) v daném jazykovém systému či struktuře, a to jak hlubinné (invariantní, systémové), tak zjevné (variantní, povrchové) (Saussure).
- holismus
- Teorie postulující jako výchozí bod analýzy celek, jenž má jiné (celostní) vlastnosti, než souhrn vlastností svých složek. Holistický celek je nekompozitní. Ve filosofii jazyka se vedou spory, od kterého celku odvozovat ten který význam, resp. jakým způsobem spolu souvisejí významy příslušející různým hierarchickým úrovním. Quinův holismus: O pravdivosti má smysl mluvit pouze v souvislosti s celými teoriemi, neboť odmítnutí kteréhokoliv jednotlivého výroku lze kompenzovat úpravami teorie. Verifikovat či falzifikovat lze pouze teorii jako celek, nikoliv její části. Ověřujeme-li samostatnou hypotézu, ověřujeme spolu s ní vždy i celou teorii.
- hyperintenzionální sémantika
- Bere v úvahu a modeluje strukturovanost významu ve vztahu ke strukturovanosti výrazu. Srv. intenzionální izomorfismus (Carnap). Modeluje význam (intenzi) nikoliv jako funkci (extenzionálně), ale jako strukturu vyjádřenou množinou, která je zápisem hlubinných strukturálních vztahů (D. Lewis) (Srv. strukturalismus). Mezi hyperintenzionální sémantiky je řazena i pozdější varianta TIL-transparentní intenzionální logiky (Tichý) a situační sémantika (Barwis, Perry), která přechází do sémantiky dynamické. Přechodem k dynamické sémantice je také sémantika teorie her (Hintikka).
- hypertext
- V informatice:
- Informativní počítačový text, jehož lineární povaha je doplněna propojením na snadno přístupné množství dalších souvisejících informací. Tvoří složitou síť a často má multimediální povahu.
- Ve filosofii diskurzivity:
- V každém textu jsou přítomny intertextové struktury. Každý text je však součástí univerzálního Textu ("Není nic mimo Text" - Derrida), zahrnujícího veškeré výsledky dosavadních promluv (dané kultury). Intertextové struktury (odkazy) v takto pojatém Textu jsou hypertextem. Znamená to, že v kterémkoliv konkrétním textu nacházíme prostřednictvím interpretace nesčetné množství významových odkazů na nejrůznější jiné kontexty, ve kterých byly dané pojmy (výrazy) v dané kultuře již použity. Všechny tyto kontexty přímo či spíše nepřímo formovaly významy analyzovaného (reflektovaného) textu a je věcí interpretace v dané konkrétní situaci, které z nich využijeme k vytváření diskurzivního objektu, tj. při hledání smyslu analyzované (interpretované) promluvy (resp. textu) (Kristeva).
- hypotézy Sapira a Whorfa
- Mateřský jazyk je společenský výtvor, odrážející realitu specifickým způsobem. Jsme v něm (jako v systému) od mala vychováváni, myslíme v něm, ovlivňuje náš způsob chápání světa. Lidé jsou vychováváni v různých takových systémech, proto různě vnímají a poznávají svět (Sapir). Svět je poznatelný jen prostřednictvím nějakého jazyka, lidé proto žijí v různých světech, které si prostřednictvím jazyka spoluvytvářejí. Jsme "zajatci" světů (mikrokosmů) svých jazyků. (Whorf). Srv. jazykový relativismus.