A

amfibolie
Klam vyplývající z víceznačnosti celé věty (Např.: "To je nepohoda pani blbá" - nespojený přívlastek; "Všechna letadla nepřiletěla" - nepřesné použití záporu).
anafora
Prostřednictvím různých prostředků dosahované odkazování z jednoho místa textu k předešlému jinému místu (např. "viděl ji..."). Řešení problematiky anafor vedlo k rozpracování různých koncepcí dynamické sémantiky v 90. letech 20. století.
apercepce sociální
Apercepce - vjemy, představy, projekce či obrazy, osvojené předchozí percepcí, znalostmi a citem, aktivně ovlivňující další percepci. Při sociálním jednání, při komunikaci, se uplatňuje v komunikativní situaci apercepce sociální, ovlivňující vnímání situace, zejména vnímání významů sdělení v této situaci, vnímání a předjímání (anticipaci) intencí a úvah partnerů (např. i to, zda klamou - viz klam, princip vstřícnosti), včetně vnímání toho, co "se sluší" či je ještě v dané situaci únosné. Může být jak neuvědomovaná, implicitní, tak uvědomovaná a explikovaná.
argumentum ad baculum
vyhrožování, argumentace "holí"
Klamavá kvaziargumentace. "Kdo není s námi, je proti nám!"
argumentum ad hominem
osočení, individuální apel,
Klamavá kvaziargumentace zaměřená proti tomu, kdo něco říká, čímž se má prokázat, že tvrzení "takové" osoby nemůže být pravdivé.
  1. Despicere (opovržlivě) "Taková nula!"
  2. Caput Canis (psí hlava) "Přílišný intelektuál!"
  3. Non habet (nic nemá) "Nedostává se mu humoru."
  4. Negare (upření) Např. o mysliteli se řekne, že je "plácal".
  5. Imago (larva) "Neodborník!"
  6. Pugna , protivník se "zaškatulkuje" a pak "potře", např. "Levičák!"
  7. Impossible (nemožno) "To nemůžeme připustit!"
  8. Iubilare (vítěz) "Celý svět oceňuje, co jsem udělal, ještě nikdy se nestalo, aby mi nakonec nedali za pravdu."
argumentum ad misericordiam
vydírání působením na city, argumentace k útrpnosti
Klamavá kvaziargumentace. "Jestli mne máš rád, nebudeš se do toho plést!"
argumentum ad populum
společenský apel
Klamavá kvaziargumentace. "My jako slušní lidé nemůžeme trpět nějaké otrhance !"(o bezdomovcích).
argumentum ad verecundiam
Klamavá kvaziargumentace spočívající na dovolávání se autority.
  1. Testimonia (svědectví). Uvádět všechny možné autority, co nejvíce, a zejména ty, kterým protivník nerozumí.
  2. Quosque (hra na autoritu protivníka) "I malé dítě ví..." "Jak sám dobře víte..."
archetypy
V kolektivním nevědomí sdílené způsoby vnímání, spojené s pudy, jež řídí vnímání (srv. hlubinné struktury, univerzální gramatika). Nejsou určeny obsahově, ale formálně, jako a priori daná možnost formy představy (Jung). Uvědoměním a vnímáním se individuálně naplňují obsahem a modifikují. Společným formálně-obsahovým jádrem individuálních realizací (srv. model, realizace) jsou intersubjektivně sdílené typy, archetypální představy (např. typy postav z pohádek a mýtů), mající postavení symbolů. Jsou oporou diskurzivně utvářených pojmů, významů, hodnot, i na nich založených konstruktů, jimiž je dané společenství organizováno.
arbitrárnost
Absence podobnosti nebo příčinného vztahu, např. mezi formou lingvistického znaku a toho, co mu odpovídá v realitě (významem znaku, denotátem). Jedna ze základních vlastností jazykového znaku. Např. slovo "pes" se nepodobá skutečnému psovi. Srv. vzhledové charakteristiky, motivovanost.
asociace
Souvislost jedné formy s jinou, intersubjektivně i subjektivně. Výskyt jedné formální komponenty umožní vybavení jiné. Saussure měl na mysli především paradigmatické souvislosti, na rozdíl od syntagmatických. Dnes jsou jak paradigmatické, tak i syntagmatické souvislosti chápány obě jako základ asociace.