- medium
- Prostředek, jímž je jazyku dáno fyzické vyjádření, např. zvukem či napsáním. V teorii komunikace též nosič, kanál. Srv. komunikační modely.
- metainformace
- Informace o informaci. Komponenta zvěcnělé informace, indikující, že jde o informaci (tzv. rámcové sdělení), určující její charakter a další parametry (např. způsob kódování - tzv. vnější sdělení), a někdy i zpřístupňující část původního kontextu, důležitou pro interpretaci tzv. vnitřního sdělení, v intencích mluvčího.
- metajazyk
- Jazyk, v němž vypovídáme o jazyku nebo o jazykových výrazech.
- mluva (parole)
- Jazykový/é projev/y, text/y, promluva/y, jako realizace (manifestace) jazykového systému. Dříve nesprávně "řeč".
- mluvčí
- Ten z partnerů, který je momentálně v komunikativní situaci aktivní, realizuje komunikativní (jazykové) chování s určitou intencí, provádí mluvní akt.
- mluvní (řečový, výpovědní) akt
- Význam promluvy (výpovědi), akt komunikace (mluvené i psané), užívající jazyk v propozičním postoji k vyvolání reference, užívající výpovědní sílu promluvy a dosahující výpovědního efektu (Austin). Srv. normativní teorie komunikace.
- mínit
- Zapojovat sémiotický vztah mluvčího skrze representamen k významu.
- model
- Idealizovaná abstrakce reality, která reprezentuje její relevantní charakteristiky (model typu token-type, chápeme-li "původní" realitu v jejím fyzikálním smyslu). U modelu type-token jde o jednu ze zhmotnělých realizací abstraktního modelu (např. dřevěný model atomu sestávající z "kuliček" na orbitech). Převažuje-li reprezentace konkrétních (nikoliv abstraktních) charakteristik, jde o model token-token (např. při realizaci divadelní hry). Ve filosofii jazyka (a logice) jde nejčastěji o model type-type, při němž je realizací (resp. dle Tarského také interpretací, či modelem) jedna z možných abstraktních struktur, představující variantu reprezentované struktury invariantní (srv. též interpretans).
- modelový recipient (čtenář)
- Obraz mínění recipienta (např. čtenáře), který modeluje svou promluvou (narací) na základě vhodné strategie mluvčí (autor). Zatímco analytická filosofie přirozeného jazyka modeluje interpretaci promluvy s tendencí k respektování principu vstřícnosti, filosofie diskurzivity a narace, a neformální logika analyzují více i jazykové klamy, včetně narativních, např. "klouzání" mezi narativními světy. Srv. též dvojí hermeneutika.
- motivovanost
- Sémantická zakotvenost, předurčenost části významu jazykového útvaru, zejména lexému významem komponentů, odvoditelnost celkového významu výrazu z jeho složek, podmíněnost znění výrazu podobností z reality (zvukovou, vizuální apod.). Např. "hafan" od "haf", lexikalizovaného zvuku, který pes vydává. Srv. arbitrárnost.
- mýty
- jako sekundární sémiotický systém (Barthes)
Formální schéma: celý saussurovský znak, tedy označující+označované začne fungovat jako nové označující. Danou kulturou či společenstvím (ideologií) vytvářené nové označované má funkci vytváření a udržování mýtu, legitimujícího preference dominantní ideologie. Mýtus je řetězec pojmů (znaků), tvořících příběh (narace), kterým se kultura pokouší vysvětlit či pochopit nějaký aspekt reality. Je to způsob uvažování dané kultury o něčem, způsob konceptualizace a chápání stavu věcí. Např. označující: zpodobená květina s červenými okvětními plátky a trny na stonku + označované (denotát): růže = nové označující, jehož novým označovaným může být "romance", která konotativně evokuje např.: žena, křehká, submisivní. "Mýtus růže" tak může sloužit ideologii patriarchátu. Jiný příklad: označující: fotografie chlapce tmavé pleti, oblečeného ve francouzské uniformě + označované: konkrétní voják francouzské armády tmavé pleti = nové označující pro novou imperiální politiku. Tím, že v mýtech vystupuje "původní označované" v "naturální" podobě, dochází k "naturalizaci" sekundárního (ideologického) označování a ideologie tak zastírá své "hlubinné" účelové působení (Barthes).