- idiolekt
- Souhrn syntaktických a sémantických pravidel, vymezujících jazykový repertoár individua. Výběr z (národního) jazyka, směs rysů lokálních, sociálních s ev. novotvorbou. Srv. sociolekt.
- idol muzea
- Chápání jazyka jako přidělujícího "popisky" (nálepky) exponátům; ustavení jednoznačné korespondence mezi výrazem a významem.
- ikon
- Znak založený na vztahu podobnosti své formy (kvality) a denotátu (objektu) (idea rozlišení tohoto typu znaku a jeho název pochází od Peirce).
- ilokuce
- Ta stránka mluvního aktu, která zahrnuje dělání něčeho, nejen mluvení o něčem, např. provedení zavazujícího aktu v komunikaci, např. slibu, přiznání, vyzvání (Austin). Srv. výpovědní síla.
- index
- Znak založený na nějakém způsobu ukazování či příčinné souvislosti (skutečné ovlivnění) mezi formou a denotátem (idea rozlišení tohoto typu znaku a jeho název pochází od Peirce).
- individuová konstanta
- viz též jméno (individuové)
V logice (a logické syntaxi) druh jazykového výrazu s pevně přiřazeným významem. Jméno individua (deskripce, nebo vlastní jméno), které označuje individuum. Jinými konstantami jsou: třídové (obecná jména - vyjadřují vlastnosti a označují třídy individuí), relační (vyjadřují vztahy a označují třídy uspořádaných n-tic individuí), funkční, výroky (vyjadřují fakta, myšlenky, soudy a označují pravdivostní hodnoty), spojky, kvantifikátory aj.
- individuová proměnná
- V logice (a logické syntaxi) symbolický reprezentant individuí. Při interpretaci jí lze přiřadit libovolný objekt z oboru hodnot. Obor hodnot je typovou interpretací proměnné, konkrétní význam je určen valuací, tj. ohodnocením proměnné prostřednictvím funkce, přiřazující každé volné proměnné dané formule (množiny formulí), objekt z oboru interpretace jako hodnotu. Poté tuto proměnnou chápeme jako jméno individua (přiřazeného objektu).
- individuum
- Objekt, odlišitelný od jiných objektů, který je v daném kontextu považován za dále nedělitelný. Pro konstrukci modelu jazyka (resp. interpretaci) je volen neprázdný obor individuí. K reprezentaci individuí slouží individuové konstanty (resp. individuová jména) či individuové proměnné jako prvky uvažovaného jazyka.
- inference
- Vyvozování. Vědomé a kontrolované přijetí víry jako důsledku jiných znalostí. Explicitní inference zahrnuje např. deduktivní, induktivní či abduktivní inferenci. U deduktivní inference se závěry vyvozují z premis s logickou nutností na základě logického vyplývání. U induktivní inference se postupuje od individuálních případů k obecným závěrům s určitou pravděpodobností. Abduktivní inference vyvozuje z premis závěr, který nevyplývá s logickou nutností, ale jako případ (hypotéza), který lze ověřit. Při komunikativním (jazykovém) chování však užíváme spontánně inferenci implicitní, založenou na převzatých figurách, návycích, vrozených figurách či intuicích, předchozích úvahách apod. Uplatňuje se zejména jistá forma abdukce, tj. tvoření hypotéz o souvislosti zákonů či zákonitostí a indicií, které nasvědčují tomu, že jde o případy těchto zákonitostí.
- informace
- V dvojím ohledu potenciální univerzálie (struktura): 1) schopná aktu in-formace (vtištění do látky, resp. přetištění ze systému do systému); 2) subjekt je schopný ji transformovat, tj. interpretovat ji jako znak, tzn. identifikovat z hlediska významů, proměňovat ji ve vědění a znalost a jako interpretovanou (proměněnou) ji znovu vyjadřovat (srv. interpretans). V systémech, kde nelze mluvit o "interpretaci subjektem", se zpravidla v obdobném smyslu hovoří o emergenci nové informace v systému na základě předchozí in-formace, přičemž namísto významů lze obecněji uvažovat o responzi (srv. též totální odezva) systému, namísto interpretace pak o transformaci výchozí struktury (informace) ve strukturu (informaci) jinou (srv. sémioze ad infinitum). V komunikativní situaci vysílá mluvčí sdělení, obsahující zvěcnělou informaci, realizovanou v médiu. Je určena recipientovi jako "výzva k spolubytí". Recipient je in-formován, tzn. že na základě percepce (percipient) a interpretace ji transformuje ve znalost a dává jí nové vyjádření v novém výrazu. Spjatost informace s významovou interpretací (rekonstrukce významu) umožňuje její sémiotické uchopení, tzn. že informace je znak, ev. "protoznak" (např. objektivace). Lze proto vysledovat její syntaktické, sémantické a pragmatické aspekty (informace syntaktická, sémantická, pragmatická). Viz též metainformace, informace psychofyziologická, strukturně-sémantická, zvěcnělá.
- informace pragmatická (pragmatický aspekt informace)
- To, co je rozpoznáno, čemu je rozuměno, a co je "prakticky" v životě, (původně "pro přežití") využito či využito být může.: "Informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním" (N. Wiener). Jde o jeden z aspektů informace vedle informace (aspektu) syntaktické a sémantické.
- informace psychofyziologická
- psychofyziologický ontologický pohled na informaci
"Psychofyziologická" rovina popisu se opírá o popis kognitivních věd. Bere v úvahu "filtr", který nás chrání před zahlcením informacemi, uvažuje o jejich vědomých či nevědomých "registracích", zabývá se procesy "redukce" a "selekce" podnětů a úvahami o mechanismech "převodu" podnětů ("vnějších" i "vnitřních") do "poznatků" a "zkušeností". Podle tohoto pojetí nejsme informováni my lidé (jako subjekty), ale my jako "hmota", která "člověku čas od času dovolí, aby se jí podíval pod sukně" (Růžička).
- informace sémantická (sémantický aspekt informace)
- Vyjadřuje sémantický obsah závislý na uspořádanosti, jež má význam z hlediska mluvčího, nebo může mít a má význam z hlediska recipienta
"Informace je význam, který člověk přisuzuje datům. (ČSN 36 9001), Informace "je každý znakový projev, který má smysl pro komunikátora i příjemce." (Lamser) Jde o jeden z aspektů informace vedle informace (aspektu) syntaktické a pragmatické.
- informace strukturně-sémantická
- systém strukturně sémantických informací, evolučně - ontologický aspekt informace. Jako "strukturní informaci" označujeme ten aspekt, kdy poukazujeme na strukturu realizovanou v hmotně energetických nosičích, včetně symbolických (tokens). Jako "sémantickou informaci" označujeme aspekt informačního "stlačení" jedné struktury (explikátní) v jinou, resp. možnost této implikátní struktury být rozvinuta (explikována). Do systému strukturně sémantických informací můžeme např. zahrnout:
- genetickou informaci
- (sémantická informace, která je jako strukturní explikována do podoby těla, dispozic a realizací jedince),
- epigenetickou informaci
- (vše, co též podmiňuje explikaci do podoby těla, dispozic a realizací jedinců, a přitom přesahuje informaci genetickou, např. CNS),
- kulturní informaci
- (sémantická informace o explikátech genetických a epigenetických informací, o jejich tělech, dispozicích, a realizacích, včetně a zejména v sociálně - kulturních systémech),
- epikulturní informaci
- (přesahující předchozí kulturní informaci tím, že člověk jako sociální individuum, umí všechny "přijímané" i "vytvářené" "implikátní" informace dále "explikovat". Tato explikace je nejen teoretická, ale především praktická, tzn. že člověk, resp. daná kultura vytváří nové explikátní struktury, artefakty, - např. instituce, sociální uspořádání apod.).
Kulturní a epikulturní informace v implikátní i explikátní formě bývá souhrnně nazývána jako informace socio-kulturní.
- informace syntaktická (syntaktický aspekt informace)
- Představuje naplnění nenasycených syntaktických (gramatických) forem. V kybernetice jde o kvantitativní míru informace (jednotkou je "bit"), chápanou jako "odstraněná neurčitost" (neuspořádanost). Informace je dána jako míra určitosti (jistoty, rozlišenosti, uspořádanosti) přenesené zprávy, jež je srovnávána buď s neurčitostí danou u příjemce před přijetím zprávy, nebo s určitostí danou u zdroje před přenosem zprávy (Shannon). "Informace je způsob a míra uspořádanosti daného jevu (předmětu, zdroje informace) rozpoznatelná v daném okamžiku příjemcem." (Linhart). Jde o jeden z aspektů informace vedle informace (aspektu) sémantické a pragmatické.
- informace zvěcnělá
- Pojetí, při kterém je informací jakýkoliv typ znalosti, jenž může podléhat výměně, nezávisle na formě použité k reprezentaci, avšak v nějaké formě realizovaný (zvěcnělý). Formami reprezentace jsou data. Zvěcnění vede k oddělení od původních kontextů, a nahrazení jinými, rovněž zvěcnělými.
- intence
- Mluvčím zamýšlený záměr, v jazykovém chování zamýšlený interpretans recipienta, v promluvě zamýšlený význam.
- intencionalita inherentní
- Lidské myšlení a lidský jazyk jsou charakterizovány schopností být o něčem, která je neredukovatelná na fyzikalistické vysvětlení (Quine, Searle). Znamená to také žít ve světě významů, vyjadřovat významy prostřednictvím výrazů a výrazy zpětně identifikovat s jejich významy. Srv. rekonstrukce významů, interpretans.
- intencionální kauzalita
- Mentální stav, reprezentující svět takový, jaký je, jaký bychom ho rádi měli a jaký by v našich obavách mohl být. Intencionální kauzalita nejen reprezentuje, ale také způsobuje následek, který reprezentuje. Podobně, jakmile je jednou explicitně v jazyce formulován nějaký systém původně implicitních pravidel ovlivňujících naše jednání, pak tyto explicitní principy naše jednání spolukonstituují (Searle) (srv. "klouzání" při dvojí hermeneutice).
- intenze jazykového výrazu
- Úhrn sémantických rysů, které podmiňují správné užití výrazu. Podmínka, kterou musí objekt příslušného typu splnit, aby výraz o něm referoval. V intenzionálních logikách má charakter funkce, která momentálním stavům daného světa přiřazuje příslušné ("empirické") objekty. Např. empirické věty označují intenze zvané propozice, obecné výrazy označují vlastnosti, individuové deskripce označují individuové role. Po odhalení přílišné "hrubosti" extenzionálního pojetí, užívaného pro vědecké (normativní, umělé) jazyky se při aplikaci na přirozený jazyk ukázal výstižnějším přístup intenzionalistický. Srv. TIL, hyperintenzionální sémantika.
- intenzionalismus
- intenzionalita, intenzionální logická sémantika
Přístup logické sémantiky k modelování přirozeného jazyka (na rozdíl od extentzionalismu, který se ukázal být vůči přirozenému jazyku příliš "hrubým" nástrojem). Bere v úvahu fregeovský smysl výrazu a tzv. "empirické objekty", tj. objekty s ohledem na možný svět a čas.
- intenzionální izomorfismus
- Synonymie dvou výrazů není explikována jako stejnost intenzí těchto výrazů, ale jako stejnost intenzí všech odpovídajících si slov těchto výrazů (Carnap). Je základem hyperintenzionální sémantiky (v intenzionální sémantice mají stejný význam - intenzi synonymní výrazy jako celky, které jsou v možných světech pravdivé).
- interpret
- Ten, pro něhož je něco znakem/symbolem. Uživatel jazyka, který interpretuje znak, výraz, promluvu, text tak, že rekonstruuje jejich významy, a reflexivní objekty (estetické, diskurzivní, symbolické) tak, že hledá a vyjadřuje jejich smysl/y.
- interpretace
- Přiřazení významů znaku, výrazu, promluvě, textu, nebo přiřazování smyslu/ů reflexivnímu objektu (estetickému, diskurzivnímu, symbolickému). Srv. interpretans. V jiném významu v logice viz model.
- interpretans
- Takový účinek na interpreta, na jehož základě se příslušná entita pro něj stává znakem. Jednota sémantických a pragmatických významů, skutečně realizovaná interpretem. (Srv. responze, totální odezva (responze)). Dispozice interpreta reagovat (Peirce).
- Bezprostřední interpretans
- to, co je reprezentované, vyznačené samotným znakem (např. na kalendáři s dívkami: "hezká holka" - a to i tehdy, kdy se mi nemusí líbit).
- Dynamické interpretans
- účinek skutečně vyvolaný znakem v mysli (např. "skutečně hezká holka", "to není můj typ", ale i: "teď jsem si zrovna vzpomněl na jednu příhodu...") (Srv. též objekt).
- Úplné interpretans
- účinek, který by byl v mysli znakem vyvolán za dostatečně dlouhého utváření myšlenky (zahrnuje veškeré účinky a asociace a výběr těch, které jsou z hlediska "zákona", tj. z hlediska vědeckého, signifikantní).
Interpretace probíhá od representamina, přes jeho vztah k bezprostřednímu objektu, k modifikaci bezprostředního objektu (vlastní interpretaci), vyjádření této modifikace v novém znaku (vzniká nové representamen) (viz sémioze ad infinitum), a současné zpětné identifikaci nového representamina s modifikovaným bezprostředním objektem jako dynamickým interpretantem. Srv. též vyprázdnění významu.
- intertextovost
- Výraz pro souhrn významových vazeb, anafor, zřejmých či méně zřejmých (hlubinných), zamýšlených či podvědomých vazeb a vztahů uvnitř (jednoho) textu. Vazby uvedeného druhu k jiným textům jsou intratextové či hypertextové. Základem intertextovosti (ale i intratextovosti) je strukturálně chápaná subjektivita autora promluvy (textu). Vyčleněním těchto strukturálních vazeb jako "objektivních", došel krajní strukturalismus k představě "smrti subjektu" a "smrti autora" (tj. jejich nepotřebnosti pro strukturální vysvětlení).