- teorie typů
- Byla vypracována Russellem pro odstranění logických paradoxů. Postupně se ukázala jako důležitý nástroj modelování sémantiky přirozeného jazyka (např. TIL). Typ 0: individua; typ 1: třídy individuí, vlastnosti individuí a relace mezi individui; typ 2: třídy tříd individuí, třídy relací mezi individui, relace mezi třídami individuí a relace mezi relacemi mezi individui, vlastnosti vlastností individuí, vlastnosti vztahů mezi individui, vlastnosti tříd individuí atd. (Russell). V současné extenzionální logice: věci, vlastnosti, vztahy a fakta tvoří ontologii 1. stupně. Individua, třídy, relace a pravdivostní hodnoty tvoří ontologii 2. stupně (teoretické konstrukty). 0. typ: věci a individua, 1. typ: vlastnosti, vztahy, fakta, relace pravdivostní hodnoty atd. (Berka). V intenzionální logice (např. TIL) je uplatňováno funkcionální pojetí. Namísto Russellovy "relace" (tj. propoziční funkce s výhradně pravdivostními hodnotami) je použito funkce obecně (tím jsou možné i jiné hodnoty, než 0 a 1). Teorie typů má základní podobu: báze - množina základních, atomických typů, vzájemně disjunktních množin. Složené typy - množiny funkcí nad bází.
- text
- Produkt diskurzivního procesu. V psaném jazyce je produkován jednou ze stran, účastnících se komunikace (pisatelem) a je jednou z částí komunikace. Z mluveného jazyka přetrvává text diskurzu pouze tehdy, je-li zaznamenán.
- token, instance, danost, (realizace)
- Jednotlivý konkrétní případ (realizace) typu. Sinsignum (Peirce), tj. skutečná existující věc či událost, jednotlivý jev, který se udál jen jednou a jehož totožnost je omezena na to, co se stalo, nebo na jediný objekt či věc, která se nachází na jediném místě v jistém čase, - a mající funkci znaku (úplná Peircova trojice zní: sinsignum=token, qualisignum=tone, legisignum=type). V případě modelového vztahu type-type je realizací opět type, avšak na nižší úrovni abstrakce.
- tón (tone)
- Qualisignum (Peirce), vlastnost (kvalita), která je znakem (např. "pocit červeného" jako "teplého"). Na rozdíl od široce používaných "type" a "token" se používá jen málo.
- totální odezva (responze)
- Rozšířením pojmu významu došli "obecní sémantikové" (general semantics) k pojmu totální odezvy nikoliv jen slova, ale věci-události. Zahrnuje veškeré reakce: neurofyziologickou, emocionální, kognitivní, sémantickou a behaviorální. Vše ovládá jazyk - "mocný organizátor", který umí "svázat čas" a zachytit prvotní celostní individuální "věci-události" pomocí stupňovité abstrakce ("strukturálního diferenciálu"). Žijeme ve světě zobecnělých "významů", resp. v totálních odezvách, které nám přichystal jazyk. Srv. interpretans, princip neúplnosti, princip netotožnosti, princip sebeodrážení, jazykový relativismus.
- TIL - transparentní intenzionální logika
- Dosud nejpropracovanější systém logické sémantiky, sledující v nejvyšší míře podrobnosti a jemnosti rozlišení logické struktury přirozeného jazyka. Základ tvoří teorie typů (zprvu prostá, poté rozvětvená hierarchie typů), lambda kalkul, pojem abstraktní procedury - konstrukce, specifický pro toto pojetí, objektové pojetí logiky (logika jako teorie konstruování složených abstraktních objektů z jednoduchých), funkcionální pojetí oproti klasické predikátové logice, atd. (Tichý, Materna, Duží).
- transparence významu
- Veřejná povaha významu, dostupnost významu promluvy, věty, slova, všem kompetentním členům komunikativního společenství. Pro mluvčího (intencionalisticky): otevřenost komunikativních intencí, tj. záměr mluvčího vyvolat u recipienta určitou reakci na základě jeho rozpoznání právě takovou reakci vyvolat (Grice). Behavioristicky: Všechny fakty týkající se významu jsou manifestované v pozorovatelném chování účastníků komunikace.
- tři dogmata empirismu
- První dogma empirismu:
přesvědčení o možnosti rozdělit výroky na základě jasného kritéria pravdy na analytické a syntetické. Novopozitivistický filosof měl třídit věty na smysluplné a nesmysluplné, (přírodo)vědec měl pak smysluplné třídit na pravdivé a nepravdivé. Avšak rozhraní mezi syntetickým (kontingentním) a analytickým (nutným) je pouze pragmatické (Quine).
- Druhé dogma empirismu:
přesvědčení, že každý jednotlivý smysluplný výrok musí být logickou kombinací nějakých výroků pozorovacích, a že tedy musí být samostatně verifikovatelný pozorováním. Avšak o pravdivosti má smysl mluvit pouze v souvislosti s celými teoriemi - viz holismus (Quine).
- Třetí dogma empirismu:
přesvědčení o možnosti oddělit schéma (jazyk) od jeho obsahu (od nekonceptualizované skutečnosti). Pojmová schémata jsou způsoby uspořádání skutečnosti, jsou soustavami kategorií, které dávají tvar vjemovým datům. Co je skutečné v jednom pojmovém schématu, nemusí být skutečností v jiném. "Překlad" je možný jen jako radikální interpretace (Davidson).
- tři základní truismy
- Stojí v jádru "common sense". Jde o poznatky-přesvědčení, od kterých se má odvíjet veškeré poznání. Jde o přesvědčení:
- o existenci materiálních předmětů a jiných lidí v reálném prostoru a čase
- o existenci vědomí a "aktů vědomí" u lidí (případně u zvířat)
- o poznatelnosti existujících předmětů a vědomí (Moore).
- typ (type)
- Abstraktní obecná kategorie entit. Legisignum (Peirce), tj. zákon (abstraktum, univerzálie), který je znakem. Není jednotlivou věcí nebo jevem, neexistuje (ale subsistuje), determinuje věci, které existují. Je to forma mající význam. Srv. token. (úplná Peircova trojice zní: sinsignum=token, qualisignum=tone, legisignum=type)