N

narace: Vyprávění, příběh. Ve filosofii diskurzivity: jednotka diskursu, percipovaná jako diskurzivní objekt (percipient hledá "smysl"), vytvořená tak, že jsou v ní ztělesněny mýty dané kultury (ideologie) prostřednictvím narativních (literárních) struktur. Synchronní (např. poznatkové) struktury jsou při jejich sdílení (předávání dalším osobám) rovněž převáděny v diachronní narace (didaktické hledisko). Formu narace má většinou i postulované tvrzení s ospravedlňujícími (legitimizujícími) argumenty. Při diskurzivní (narativní) analýze lze postupovat různými způsoby, např. sémioticky či sémiologicky (hledáním sekundárních a dalších n-nárních sémiozí - viz sekundární sémiotické systémy), strukturálně (strukturální analýzy různých typů, např. podle Greimase, podle Barthese aj.), literárně kriticky (různými přístupy), lingvisticky apod. Naratologie vypracovává teoretické modely narací. Tvrzení o ztrátě důvěry k "velkým naracím" západní kultury (např. o trvalém pokroku) odstartovalo vlnu tzv. postmoderní filosofie (Lyotard).
narativní univerza (světy): Každá narace vytváří svými ontologickými závazky jedno či více narativních univerz. Např. jiné přísluší vypravěči příběhu, jiné jeho postavám a jiné tomu, co si která postava v ten který okamžik příběhu myslí a v co věří (např. svět vypravěče pohádky, svět Karkulky, vlka, myslivce a babičky, ale ještě jiný je svět Karkulčiny mysli při setkání s vlkem, který je zde pro ní babičkou). Vhodnou narativní strategií lze "klouzat" z jednoho světa do jiného tak, že percipient může podlehnout klamu (např. Eco ukazuje, že Plinius st. se zapsal do historie jako hrdina na základě vyprávění Plinia ml., který vhodnou strategií formuje modelového čtenáře uváděním faktů, která Plinius st. v okamžicích rozhodování a jednání neznal, což jej demaskuje naopak jako postavu zápornou).
negentropie: Negativní entropie, charakteristika spojovaná s informací v pojetích, založených na uspořádanosti (viz syntaktická informace). Zvyšování negentropie je podstatou všeho živého. Organismus se živí "pořádkem" ze svého okolí (Schrödinger).
neurčitost překladu: Překlad nikdy není zcela určen evidencí, získanou pozorováním chování rodilých mluvčích a vnějších okolností. (Quine) Srv. radikální překlad, radikální interpretace.
nominalizace: Jedna z forem ideologizace jazyka (srv. jazyková moc), vyjádření různých skutečností (predikátů) podstatnými jmény, vyvolání dojmu jejich pojmové obsažnosti a jejich používání jako subjektů bez vazby na původní subjekty, jichž byly predikátem. Např. namísto: "my budeme válčit" se použije "válka zasáhla i nás".
non sequitur: "neplyne"
Logicky chybná argumentace. ("Když Praha přežila tisíciletou vodu, stoletá voda ji už v žádném případě nemůže ohrozit!") Viz klam.
normativita: Má dvojí stránku: a) závaznost - okolnost ovlivňující jazykové chování mluvčího, ale i interpretaci významu recipientem (společenská pravidla, tabu, zákazy), b) navozování závazků - např. použití výrazu v určitém významu zavazuje mluvčího k odpovědnosti za takové použití. U významu promluvy se počítá s obojím. Podle Brandoma jsme diskurzivní bytosti, hrající hru na správnost, na normativitu. Každým vyřčeným slovem či výrokem vytváříme normu pro jeho další užití s tímtéž významem, v témže smyslu. Přebíráme tím závazek normativního odůvodnění vyřčeného v prostoru inferenčně vyjádřených důvodů, jež tvoří naše znalosti (obsahy mysle - Peirceho fanerony) a zároveň delegujeme pravomoc použití vyřčeného v tomto smyslu a zpřístupňujeme vyřčené explikaci a veřejné kritice.
normativní komunikace: Habermasova teorie komunikativního jednání Předpokládá uplatňování principu vstřícnosti, uplatňování sdíleného typu racionality, nebo alespoň snahu o konsensus v komunikativní situaci. Každý mluvní akt má dimenzi komunikativní, konstitutivní, reprezentativní a regulativní. Odpovídají-li srozumitelnosti, věrnému zobrazení, důvěryhodnosti a morální správnosti, jsou "rozumné". Narušenou komunikaci lze uchopit "hlubinnou hermeneutikou", založenou na psychoanalýze (srv. též dvojí hermeneutika). Možnost rozumění "v cizím prostředí" však není dána ani tak "rozumností", která může být sociálně odlišná, ale uplatněním principu solidarity a respektováním individuality. Komunikativní jednání je "kooperativním ozřejmujícím procesem". Komunikativní akty jsou prostředkem uplatňování různých typů "nároků platnosti". Jim je třeba "porozumět", "dorozumět" se na nich (sjednotit se na jejich platnosti) a "srozumět" se s nimi (intersubjektivně tyto nároky platnosti uznat).
novořeč (newspeak): Výraz z Orwellova románu "1984". Normativní jazyk vytvořený pro ideologické účely (srv. klam, nominalizace, jazyková moc, eufónie). Cílem je nahradit původní výrazy novými, zdánlivě přesnějšími tak, aby nabyly nových, ideologicky požadovaných významů. Odstraněním původních výrazů pak nebude možno vůbec myslit ideologicky nevhodné myšlenky.