J

V teorii komunikace:: základní systémový a konvenční prostředek uspořádání informace ve sdělení, používaný v komunikativní situaci (takto se blíží pojmu kód, kterého v tomto smyslu používá Flusser).
Ve filosofii jazyka:: znaková dorozumívací soustava, prostředek strukturace zkušenosti, formulace myšlenek a vyjádření významů ve výrazech.

Posunčina, systém a způsob komunikace, o kterém se má za to, že předchází ontogeneticky i fylogeneticky jazyku mluvenému a psanému. Jako takový má samostatnou systémovou podobu (jazykový systém). Gesta a mimika, doprovázející mluvu jsou většinou (s výjimkou umělých jazyků) chápána jako víceméně nesamostané "okolí" jazykového systému (mluvené a psané) mluvy. Srv. paralingvistika.

jazyk normativní umělý

1, jazyk vědecký: sestává z fragmentu jazyka přirozeného a speciální terminologie, specifické pro daný obor, doplněné pravidly jejího používání. Význam každého výrazu (a to jak nového termínu, tak i termínu převzatého z přirozeného jazyka) je kodifikován. Kodifikované přiřazení významů výrazům se pak zpětně promítá i do přirozeného jazyka jako určitá norma, která však bývá dodržována jen zčásti, zčásti naopak je porušována a původně vědecké (kodifikované) termíny se opět stávají termíny vágními. Srv. sémioze ad infinitum.
2, jazyk formalizovaný: interpretovaný kalkul (tj. systém znaků a pravidel pro operace s nimi, daný souborem primitivních symbolů - abecedou, formačními pravidly - gramatikou, souborem axiomů, a transformačními pravidly). K formálně vytvořenému kalkulu připojujeme při jeho interpretaci (srv. model, realizace) sémantická pravidla. Formalizovaný jazyk představuje aparát odvozování a důkazů ve formalizovaných vědeckých oborech. Každý normativní umělý jazyk (ať vědecký neformalizovaný či formalizovaný) je vždy "projektem", který má být naplněn ontickou realizací. Každý jazyk je takovým "projektem" minimálně v tom smyslu, že jím vytvářené ontologické závazky jsou přítomny jako intenční ontotvorný pól ve všech faktických promluvách. Zatímco při používání přirozeného jazyka se tak děje neuvědomovaně, při použití normativního umělého jazyka jde o vědomé normativní působení (srv. logická syntax a sémantika jazyka).

jazyk objektový

Jazyk jako předmět popisu prostřednictvím metajazyka.

jazyková moc

Schopnost jazyka být používán jako málo zjevný mocenský prostředek, např. ve prospěch vládnoucí ideologie. Srv. nominalizace, klam.

jazykové chování

Užívání jazyka zejména ke komunikaci, chápané jako druh chování a jednání. Srv. mluvní akt.

jazykové výtvory, artefakty

Různými způsoby organizované ideje a pojmy, většinou ve formě jazykových výrazů a jejich významů, systémů těchto výrazů (viz jazykový systém, langue) a promluv (parole) tyto systémy realizujících. Zahrnují a odkazují k různým vědomě vytvořeným konceptům, koncepcím, diskurzům a textům. V komunikativní situaci slouží jako prostředky rozumění:

celé takové systémy (langue):
1. v "jazykově systémové rovině" se tak vedle přirozeného jazyka mohou uplatnit různé jazyky umělé, logické, matematické, formální, kybernetické, informatické a další jazykové výtvory normativní povahy,
2. v "rovině promluv a mluvních aktů" se uplatní "umělé" výtvory jazykového chování (např. bonton, "protokol", rituální chování),
3. v rovině "širší než verbální komunikace" např. různé umělecké výtvory (pantomima, divadlo, film, výtvarná díla, ale i literatura, která může různé obrazy, pohyby a děje líčit),
4. v rovině "sémiologické" další nové výtvory kulturní a společenské (např. móda) a
5. v rovině "theatrum mundi - divadla svět" různé výtvory světa (jsme-li schopni a ochotni o nich takto uvažovat, např. "nové čtení" světa umožňuje akceptování a osvojení si vidění C. Castanedy, A. Naesse, ale také třeba J. Patočky z jeho "Kacířských esejů".)
jako prostředky rozumění slouží dále různé obsahy jednotlivých promluv (parole): pojmy, výrazy, koncepty, koncepce, diskurzy a texty.

jazykový relativismus

Různé jazyky představují různé pohledy na svět, specifické "obrazy světa" (Humboldt). Úkolem jazyka je tvarování, "ražba" do bytí (zvýznamňování). Pouze prostřednictvím těchto obrazů spatřujeme a vlastníme "skutečnost" (Cassirer). Jazyk nám předepisuje, co a jak máme myslet, avšak jazyku neodpovídá nic ze skutečnosti. Nemůže proto být nástrojem poznání, ale jen předmětem "hry používání" (strategické diskurzy, např. diskurz feministek, queer teorie aj., básnictví), prostředkem klamu a sebeklamu (nutnost očisty - viz normativní jazyk) nebo mystiky (Mauthner). "Svět" je specifickou jazykovou variantou, která se liší od "jiných světů" jiných jazyků. Světy (mikrokosmy) se liší chápáním, interpretací a kategorizací, jež jsou založeny na konvencích a tradicích příslušejících dané komunitě (viz hypotézy Sapira a Whorfa). Jazyk je názorem na svět. Síla a moc jazyka vytváří duchovní jazykový svět. Nejen slova, ale i hlásky mají své obsahy, specifické podle národní pospolitosti, mají "sběrnou" i "vyzařující" sílu. Jsou svéprávnými duchovními silami. Zahrnují veškeré kulturní a civilizační faktory jazykového společenství. Souhrn poznatelného leží mezi všemi jazyky jako "pole", jež se nabízí zpracování lidskému duchu. Lidské skupiny vyzvedají z tohoto pole prostřednictvím sítě jazykových pojmů z anonymity to, co je pro ně významné (Weisgerber). Kultura každého společenství je určena specifickou racionalitou, fixovanou v jazyce, zakládající vlastní rozumění světu (etnocentrismus, Garfinkel). Evropská kultura je určena specifickou racionalitou, vázanou na Logos. Je "logocentrická" (Derrida). Skutečnost je výsledkem komunikace. Je vratkou, neustále vyspravovávanou konstrukcí. Existuje bezpočet takových skutečností. Fixace různých skutečností v pojmech vede k jazykovým konfúzím. Ty vyvolávají pátrání po řádu. Člověk přijímá snadno klamavá vysvětlení. Nerad mění svůj celkový pohled na skutečnost, proto neustále retušuje. Jakákoliv uspořádanost, ale i chaos jsou povahy sémanticko-interpunktivní, nikoliv objektivní. Sémantická interpunkce ("čtení světa") podléhá vzájemnému ovlivňování (interdependenci) a kalkulaci sociální apercepce (konstruktivismus, Watzlawick). Možnost myšlení je podmíněna schopností jazykového vyjádření (Benveniste). Poznávání světa je nekonečným popisem, který se uskutečňuje v rozhovorech (diskusích), v nichž se neustále střetává použití různých slovníků a různých konceptuálních schémat (rámců). Lidi přitom nespojuje žádný společný slovník, ale schopnost vnímat utrpení a bolest (Rorty). Srv. jazykový univerzalismus.

jazykový systém (langue)

Saussurův termín pro abstraktní lingvistický systém, který přísluší vědění společenství a který je v pozadí individuálního používání jazyka nebo v pozadí parole, viz též kompetence.

jazykový univerzalismus

Je založen na ideji univerzální gramatiky, která by platila pro všechny jazyky a zároveň by vyjadřovala i vztah jazyka ke skutečnosti. Srv. též jazykový relativismus.

jazyk přirozený

Jazyk vzniklý přirozeným vývojem a užívaný v běžné komunikaci. Srv. jazyk normativní umělý.

jazyk 1. řádu

Formalizovaný umělý jazyk, v němž se kromě individuových jmen a predikátů vyskytují pouze výrokové spojky, proměnné a kvantifikátory, jimiž se váží jen individuové proměnné. Prototypem je jazyk logiky 1.řádu, který je účinným nástrojem zkoumání kognitivních a logicko-sémantických funkcí jazykových výrazů.

jméno (individuové)

Referent jména je určen buď ostenzivně (ukázáním) nebo prostřednictvím nějakého svazku či rodiny deskripcí (původně měl Russell za to, že referent "pravého" jména určujeme pouze ostenzí, jmenováním, nebo odkazem na tyto akty, v ostatních případech že nejde o jména, ale o zkrácenou deskripci; podle Fregeho měl být denotát (resp. referent) jména určen deskripcí fregeovského smyslu).