- ekvivokace
- Klam vyplývající z víceznačnosti slova ("Stolice byla tvrdá", "Stolice byla řídká", "Stolice byla dřevěná").
- entropie
- Charakteristika vystihující stav a vývoj systému, stupeň jeho neurčitosti, neuspořádanosti, vyjadřující tendenci přecházet od uspořádaného, ale nepravděpodobného stavu ke stavu neuspořádanému, ale pravděpodobnému. Srv. negentropie, informace.
- eristika
- Umění disputace vedené tak, aby se účastník ocitl vždy v právu per fas et nefas (dovolenými i nedovolenými prostředky) (Aristotelés podle Schopenhauera). Empirická nauka, studující performativní diskurzivní strategie, které využívají klamů.
- estetický objekt
- Při percepci může dojít k přeskoku do reflexního modu, vytvoření distance, při které rázem začneme na věc pohlížet jakoby z jiného úhlu a všímat si jiných charakteristik a stránek. Věc se "zneprůhlední" (pozbude transparence), její význam již není samozřejmý a my se ptáme po jejím smyslu. Připadají-li přitom v úvahu estetické stránky, znamená to, že při tom vytváříme estetický objekt, jehož smysl je zakotven v estetických hodnotách. Jinými možnými pochody v reflexivním modu jsou tvorba symbolického objektu či tvorba diskurzivního objektu. Jejich smysl hledáme nikoliv (výhradně) na základě estetických hodnot, ale na základě hodnot jiných (mytologických, kulturně-historických, archetypálních - v případě tvorby symbolického objektu; diskurzivně determinovaných - v případě tvorby diskurzivního objektu).
- eufónie (libozvučnost)
- Může být použita při uplatňování idejí novořeči (srv. klam, jazyková moc). Například: "humanitární pomoc" namísto "účastnit se války".
- evaluace
- Hodnocení jako pragmatická složka významu, např. vedle složky kognitivní.
- explanace
- Vědecké (a také vědecky kodifikované) vysvětlení událostí, faktů, ale i zákonů, spočívající v podřazení toho, co je vysvětlováno, tj. explananda, tomu, pomocí čeho vysvětlujeme, tedy explanans. Podřazení má formu odkazu k obecným pravidelnostem (zákonitostem či zákonům obecnějšího charakteru) za předpokladu realizace výchozích podmínek. Explanace je opačným pochodem k predikci. Jako explanans může být použito zákonů deterministických nebo statistických. Pravidelnosti, jimiž se explanandum vysvětluje, mohou být kauzální, funkcionální, genetické, historické, příp. teleologické. Při pragmatické explanaci se berou v úvahu nejen logické a systémové vztahy, jako u předchozích typů, ale určitá typizace unikátní situace interpreta, kterého se explanace týká (srv. interpretans). Jiným pojmem je: explikace.
- explikace
- Vědecký výklad, rozvinutí, zpřesňování. Zpřesňovaným výrazem je explikandum, zpřesňujícím výrazem je explikát. Jde o metodicky (vědecky) kodifikovanou sémiozi ad infinitum (za předem určených metodických podmínek, které vymezují, co může být považováno za explikát a co za explikandum). Explikaci lze obecně chápat jako zpřístupňování racionální kritice (Brandom). Jiným pojmem je: explanace.
- extenze jazykového výrazu
- V extenzionalismu: Třída entit, o kterých lze výraz správně užít (srv. též denotát). V intenzionální logice: takové objekty, které jsou nezávislé na možném světě, tj. jsou neempirické (na rozdíl od empirických objektů, závislých na možném světě a čase, tj. intenzích.) V TIL se kromě extenze a intenze jazykového výrazu, jako dvou možných různých objektů, vyskytuje i extenze a intenze pojmu, konstruovaná jako obdoba tradičního rozsahu (extenze) a obsahu (intenze) pojmu.
- extenzionalismus
- extenzionalita, extenzionální logika, extenzionální logická sémantika
Bere v úvahu jediný možný (skutečný) svět a abstrahuje také od proměn v čase. Extenzionalistická aplikace klasické logiky na vědecké jazyky je spjata s idejemi novopozitivismu (logického empirizmu), ideálem normativního umělého (očištěného, jednotného) jazyka vědy a ideálem univerzální (jednotné) vědy, na něm vystavěné (Vídeňský kroužek). Teprve intenzionalismus odhalil přílišnou "hrubost" extenzionálního pojetí pro aplikaci na přirozený jazyk, a také to, že objekty (denotáty) výrazů jsou zde neempirické (abstraktní) povahy.
- externalistická a internalistická konstrukce propozice
- V případě internalistické konstrukce propozice lze propoziční obsah mentálních stavů subjektu či propoziční obsah vyjádřený jeho promluvou identifikovat interně, výlučně v mysli tohoto subjektu. V případě externalistické konstrukce propozice jsou referenty propozice zahrnuty v tzv. singulárních propozicích prostřednictvím singulárních termínů dané promluvy, jež označují individua, např. vlastní jména, indexické výrazy a identifikační deskripce (označující v daném čase nejvýš jednu entitu, např. "hlavní město České republiky") (Strawson).