- vědomost
- Informace se zapojují do kontextu konceptuálních systémů vědomostí, jenž představuje neustále se vyvíjející, prostřednictvím jazykového vyjádření (srv. interpretans) intersubjektivně sdílitený synchronní systém, nebo spíše fragmentální shluky jako části potenciálního systému (co je skutečně sdíleno, má pak podobu poznatků, tj. zvěcnělých vědomostí). Vědomosti jsou explikovatelnými znalostmi, jež vytvářejí spolu s tacitními (též neexplikovatelnými) znalostmi celek znalostí, který je však již individuálně unikátní (srv. faneron). Přestože jednotlivé vědomosti, i tacitní znalosti mohou být a jsou intersubjektivně sdílené, děje se tak prostřednictvím pochopení, porozumění či interpretace subjektem (vědomosti prostřednictvím jazyka, tacitní znalosti ostenzí, tzv. "učňovstvím"). Celková podoba systému vědomostí a znalostí je prostřednictvím interpretantu vázána na subjekt, a má proto charakter unikátní, do něhož se promítají veškeré vlivy předchozího utváření faneronu (individuální i sociální a kulturní). Vědomost či znalost takto chápaná v synchronním "řezu" však má ve skutečnosti svůj diachronní, dynamický rozměr. Vědomost či znalost se realizuje ve znalostním aktu jako responze, představující "řešení" problému (resp. "provedení příkazu"), má tedy procesuální charakter, který lze vyjádřit spíše na základě vědomých či nevědomých pravidel řídících chování (responzi, včetně mluvy). Následně pak může být responze reflektována buď subjektem samým, či pozorovatelem (badatelem) (srv. dvojí hermeneutika). O status poznatku (pravdivé a uznané zvěcnělé vědomosti či znalosti) pak spolu svádějí ve veřejném prostoru konkurenční boj různá vyjádření (bezprostřední responze, sebereflexe, badatelova reflexe).
- výpověď
- Obsah promluvy (propozice, výpovědní síla, výpovědní efekt).
- výpovědní (ilokuční, asertivní) síla
- Komunikační charakteristika (hodnota) přisuzovaná výpovědi jako provedení ilokučního aktu. Výpověď je ilokucí právě proto, že má určitou sílu, kterou působí na příjemce (recipienta).
- výpovědní (perlokuční) efekt
- Komunikační charakteristika výpovědi. Výpověď je perlokucí proto, že má určitý skutečný dopad (efekt) na příjemce (recipienta).
- vyprázdnění významů
- Bacon:
Idoly tržiště (idola fori) - některá jména neodpovídají žádným věcem (nemají významy), nebo je jejich přiřazení špatně vymezené. Na druhé straně existují věci, jimž neodpovídají žádná jména;
- Hayek:
Lasiččí slova - lasička vysaje obsah vejce, skořápka i klam, že jde o vejce, však zůstává. Např. slovo "sociální" nám podsouvá představy spjaté s levicovými koncepty;
- Lacan:
Zrcadlová síň signifikantů - signifikanty neodkazují na signifikáty, ale na jiné signifikanty.
- obecně:
Nejdříve je redukována fáze interpretace (srv. interpretans), tzn. že rekonstrukce významů a zpětná identifikace je kodifikována, poté tento ústřední článek sémioze vypadne (je konstantní) a zbude odkaz jednoho representamina na jiné representamen, neboli odkaz jednoho signifikantu na jiný signifikant. Přechod od jednoho signifikantu k jinému je také obsahem sémioze ad infinitum, zde se však klade naopak důraz na unikátní interpretans. Vyprázdnění významů tak může být chápáno jako zdegenerovaná, zvěcnělá (petrifikovaná)podoba sémioze ad infinitum. "Úspěšnost" slov s vyprázdněným významem tkví ve zvýšení rychlosti jejich směny (idoly trhu - "co je rychlé, to se vyplácí - Virilio).
Negativy jsou schematismus, fráze, stereotypy, klišé, potlačení kreativity a vzniku nových informací. V psychologické rovině frustrace, ztráta smyslu, příp. "svádění" k subverzi (Baudrillard).
- výraz
-
- význam
- V lingvistice:
mentální intersubjektivní korelát formy znakové jednotky, tj. výrazu ve vědomí uživatele.
- V Husserlově fenomenologii
je tím společným, k čemu se vztahují intencionální akty, předchází svému vyjádření. Srv. pojem.
- Ve filosofii jazyka:
jde naopak vždy o význam výrazu. Široce pojatý "střešní" termín pro ty entity, ke kterým lze dospět interpretací výrazu (srv. interpretans), prostřednictvím významové rekonstrukce a identifikace explikátního tvaru s implikátním, příp. u umělých či normativních jazyků aplikací sémantických pravidel (srv. logická syntax a sémantika). Srv. fregeovský význam a smysl, denotát, objekt jako denotát, designát, referent.
Význam má tři složky:
- mínění a intence mluvčího (intencionální význam)
- to k čemu odkazuje samotný výraz (sémantický význam)
- dopad na recipienta (pragmatický význam).
Význam lze chápat (modelovat) jako
- předmět reálného světa (dnes pouze v případě ostenze a vlastních jmen)
- jako předmět myšlenkového světa mluvčího (psychologicky, individuálně proměnlivě, neintersubjektivně)
- jako jiný výraz či jeho konstrukce, nebo
- jako objekt, tj. předmět světa idejí (Platon), resp. předmět intersubjektivně subsistující.
- význam intencionální
- Spolu s významem sémantickým a pragmatickým, jedna ze tří komponent významu. Ve filosofii přirozeného jazyka je pojímán individuálně v komunikativní situaci. Jiné je univerzalistické interindividuální pojetí nahrazující význam intencionální i sémantický u Husserla: Význam je tím objektivním, jež je společné různým subjektivním reálným aktům mínění. Význam je univerzálie, jejímž případem je vyjadřující (objektivující) akt, schopný vyjádřit i ty naše prožitky, vjemy či city, které objektivující nejsou. Formami významu (intersubjektivními formami jednot) se má zabývat čistá logická gramatika (srv. univerzální gramatika)
- význam jako zkratka
- V Ogden-Richardsově znakovém trojúhelníku (lingvisticko-psychologické pojetí): symbol (znak) symbolizuje myšlenku či referenci, která referuje k referentu. To, že je symbol chápán jako přímo zastupující referent, je nebezpečnou "zkratkou", vytvářející iluzi bezproblémovosti významu tím, že se vynechává prostřední člen (myšlenkou je zde míněn pojem a ten je individuálně i v čase proměnlivý, což přináší problém teoretického uchopení).
- význam lexikální (význam lexému)
- Způsob, kterým lexém přispívá k významu vět, v nichž se vyskytuje a k významu promluv, v nichž se užívá těchto vět. Jeho hlavní složkou je význam kognitivní (denotativní, konceptuální, referenční), který je chápán jako věcná složka lexému. Dalšími složkami jsou: význam afektivní (emocionální), odrážející postoj a emoce mluvčího (např. zdvořilost), význam kolokační (kombinatorický), který odráží význam jiného lexému, s nímž se daný lexém obvykle kombinuje (např. štěkat - pes), význam konotativní (asociativní), který je dán asociací s jiným lexémem uzuální povahy (např. žena - slabá, křehká, vrtkavá), význam transponovaný (odraz jiného významu lexému, aniž by byly oba lexémy užívány společně, např.: zadek - řiť), význam stylistický, daný okolnostmi užití a význam tematicko-organizační, daný organizací sdělení v textu podle slovosledu, důrazu apod.
- významové relace
- Relace mezi jednotlivými lexikálními položkami uvnitř jazykového systému. Např. antonyma (velký/malý), synonyma, hyponyma (květák je zelenina) apod.
- význam pragmatický
- Po vyčlenění sémantického významu z interpretantu, zůstává pojetí významu jako responze (odezvy) buď individuální (význam znaku), nebo v komunikativní situaci ve vztahu k sociálním funkcím (význam promluvy) jako interindividuální. Srv. mluvní akt, ilokuce, perlokuce.
- význam promluvy, výpovědi
- Pro mluvčího:
soubor intencí mluvčího - záměrů mluvčího vyvolat u recipienta určitou reakci na základě rozpoznání záměru tuto reakci vyvolat - propůjčuje promluvě intencionální význam (Grice). Pokud je tento intencionální význam skutečně přiřazen na základě recipientovy interpretace, jde o realizovaný intencionální význam promluvy (Davidson).
- Behaviorálně:
význam promluvy však lze také chápat jako mluvní akt realizovaný promluvou. Jeho obsahovými složkami jsou propoziční obsah, výpovědní síla a výpovědní efekt. Je promluvě přiřazen normativní silou závaznou pro členy společenství a zároveň má normativní důsledky, navozující závazky pro realizátora mluvního aktu. Ten se ocitá v pozici, kdy veřejně přejímá odpovědnost za určitý postoj či činnost a je v případě nedodržení těchto závazků podrobitelný veřejné kritice podle společenských standardů (Koťátko). Tvrdit nějakou větu znamená brát na sebe závazek poskytnout její opodstatnění a současně nabízet ostatním oprávnění tuto větu tvrdit a její odůvodnění delegovat na toho, kdo se k tomu zavázal (Brandom).
Srv. konvenční význam věty.
- význam sémantický
- Nezahrnuje význam intencionální a význam pragmatický. Týká se pouze intersubjektivně sdíleného vztahu označování, nikoliv mínění či responze (Srv. totální responze, interpretans, interpretace)
- význam věty
- Lexikálně a strukturně daný komunikativní potenciál věty, její schopnost sloužit k vykonávání mluvních aktů, její schopnost vyjadřovat při aktuálním užití určitý propoziční obsah, indikovat určitou výpovědní sílu. Kompozičně je obvykle v lingvistice odvozován z významů slov (resp. lexémů) a způsobů jejich spojení.
- význam znaku
- viz interpretans.
- vzhledové charakteristiky jazyka
- Ty charakteristiky lidského jazyka jako např. arbitrárnost či dualita, které mj. odlišují lidskou komunikaci od komunikace zvířat.