O

objekt sémioze
objekt jako náležitost znaku (dle Peirce:) Bezprostřední objekt se interpretací, tj. modifikací, vyjádřením novým representaminem a současnou zpětnou identifikací s modifikovaným bezprostředním objektem proměňuje na dynamické interpretans.
objekt jako denotát
v intenzionalismu: výraz buď nedenotuje žádný objekt, nebo denotuje "neempirický objekt" tj. extenzi, nebo "epirický objekt", tj. intenzi, nebo objekt vyššího řádu (v TIL: funkce s konstrukcemi=pojmy coby argumenty nebo hodnotami). Výraz sice denotuje objekt (fregeovský význam), avšak následující cestou: výraz vyjadřuje pojem (fregeovský smysl - je generován konstrukcemi), a ten identifikuje buď jiný pojem, nebo objekt (Materna).
objektivace
Lidské myšlení a konání se projevuje v (zamýšlených i nezamýšlených) produktech, objektivacích (Berger, Luckmann). Objektivace vystupují jako indexy subjektivních procesů. Ze strany recipienta mohou být veškeré figury (viz figurace) sémiotizací chápány jako objektivace (tedy nejen činnosti lidí, ale i přírodních procesů). Objektivace jsou využívány instrumentálně (jako nástroje další činnosti) a znakově (zprvu indexicky, poté ikonicky a symbolicky). Signifikace (označení) (a tedy i jazyk) jsou zvláštními případy objektivace, zamýšlené znakově. Chápání sémiotizovaných figur percipientem jako objektivací vytváří první úroveň značení, "protoznaky".
ohniskový kategorikál
Od pozorovacích vět a pozorovacích kondicionálů přecházíme k pozorovacímu kategorikálu a k ohniskovému kategorikálu, jehož funkcí je reifikace (zvěcnění). Nap. od pozorovacích vět "Hle havran!" a "hle černý" přejdeme k reifikaci "černý havran" (Quine).
ontologická relativita
Nemá smysl se ptát, co existuje "absolutně", ontologie je vždy relativní vzhledem k dané teorii (jazykově vyjádřené) jako souhrn jejích ontologických závazků (srv. posit). Každá teorie se opírá o další teorie, a všechny jsou interpretovatelné různými způsoby, tzn. že existuje pluralita těchto interpretací - ontologií. Mezi nimi vybíráme na základě pragmatických kriterií. Od jedné teorie k jiné můžeme dále přecházet různým způsobem (neurčitost překladu - relativita přechodu), z toho vyplývá i relativita referencí a relativita "parcelace" světa. K objektivitě jsme "taženi" uplatňováním systému veřejně uplatňovaných pravidel (Quine).
ontologický závazek
teorie znamená, že teorie je zavázána k těm a jenom těm entitám, ke kterým musí být vázány proměnné této teorie, schopné odkazovat k entitám tak, aby tvrzení činěná touto teorií byla pravdivá. Souhrn všech entit logicky nutně předpokládaných teorií (tedy souhrn všech ontologických závazků teorie) tvoří "ontologii" této teorie (Quine). Za "ontologii" teorie či obecně vzato jakékoliv množiny výroků, jež máme za pravdivou, lze v tomto smyslu považovat její interpretaci, resp. model teorie. Srv. ontologická relativita.
ontologie prvního a druhého stupně
V některých koncepcích extenzionální logické sémantiky se ontologií prvního stupně myslí: věci, vlastnosti, vztahy a fakta, jejichž koreláty "objektivně" existují, zatímco ontologií druhého stupně jsou produkty teoretické činnosti: individua, třídy, relace, pravdivostní hodnoty (které "subsistují") (Berka). Srv.subsistence a existence.
ostenze
Sémiotický vztah založený na předvedení, resp. přímém fyzickém ukázání na mimojazykový referent. Srv. pozorovací a protokolární věty.