- klam, klamný, klamavý
- Chyba či argumentační strategie pracující s chybou, nejčastěji v usuzování či odvozování.
- Klamy víceznačnosti: ekvivokace (vyplývá z dvou odlišných významů slova), amfibolie (vyplývá z víceznačnosti celé věty).
- Kontextuální klamy: klam "signifikantnosti", klamný důraz, klamná citace.
- Argumentační klamy:
- kvaziargumentace: vyhrožování (argumentum ad baculum), vydírání působením na city (argumentum ad misericordiam), společenský apel (argumentum ad populum) individuální apel, osočení (argumentum ad hominem), dovolávání se autority (argumentum ad verecundiam),
- chybné argumentace, založené na ekvivokaci či amfibolii, dále např. na chybném složení či rozložení ("Pět jsou dvě a tři, tudíž pět je sudé i liché číslo"), chybné interpretaci (např. lež se interpretuje jako "přiměřená pravda", válka jako "humanitární pomoc" apod.)
- logicky chybné argumentace (non sequitur = neplyne, např. z toho, že francouzská liga je bohatší než anglická, neplyne, že francouzští hráči jsou lepší),
- argumentace se zmanipulovatelnou tezí, např. figura "strašák" (strawman) využívá zveličení důsledků teze (např. "Když Vám přidáme, budeme muset přidat i ostatním, a pak budeme muset propouštět, a to Vás ohrozí.")
- argumentace s chybným argumentem, např. argumentace kruhem (petitio principii) či sugestivní dichotomie ("Buď si koupíte ledničku, nebo budete vařit ze zkažených potravin),
- argumentace s neúplnými argumenty (uvedou se souhlasná, tezi podporující fakta, neuvedou se fakta nesouhlasná)
- argumentace s presumptivní či komplexní otázkou (Např. účelové sloučení více samostatných otázek: "Máte rád maso a vzrušuje Vás červená?")
- slabě induktivní argumentace (unáhlené zobecnění) a další.
- další prostředky jako definování neznámého neznámým, použití slov, které účelově implikují zcela určité koncepce (např. černoch, negr, afroameričan), vyjádření subjektivního názoru ve formě tvrzení, která implikuje pravdivý fakt (např. "Ta přednáška nebyla dobrá").
- Narativní klamy: nejčastěji se používá účelové "klouzání" z jednoho narativního univerza do jiného. Srv. též eristika
- klamná citace
-
Kontextuální klam, kvaziargumentace. Vytržením z kontextu, vypuštěním údajně nepodstatných částí textu se změní význam a smysl citovaného.
- klamný důraz
- Kontextuální klam běžně používaný v reklamě, např.: "ZARUČUJEME OCHRANU PROTI VŠEMU, kromě smrti, zranění a nemoci".
- klam "signifikantnosti"
- Nejběžnější kontextuální klam. Např. "62 procent lékařů, kteří kouří, kouří Raspky!" - neříká se, kolik lékařů nekouří ani kolik jich kouří kromě Raspek i jiné značky.
- kód
- Strukturovaný soubor znaků. Systém převodu jednoho signálního systému v jiný.
- koheze
- Syntakticko-sémantická souvislost, provázanost částí textu a konstrukcí. Pouto, spojující jednotky jazyka a formující tak text.
- kompetence
- Podle Chomského systém pravidel k produkování promluv a jejich rozumění, pojatý jako znalost a schopnost mluvčích. Předem daná znalost (generativní) gramatiky (Srv. též gramatika univerzální) jazyka, na rozdíl od jazykového chování, při kterém je kompetence aktuálně užívána, tj. na rozdíl od performance. Odpovídá jazykovému systému.
- komponentová analýza
- Dekompozice lexikálních položek do základních významových jednotek, tj. sémantických komponentů.
- komunikační modely
- Model - struktura symbolů a operačních pravidel, jež tvoří z nějakého hlediska sadu relevantních bodů v existující struktuře či procesu (Deutsch). Komunikační modely slouží k vizualizaci a analýze problémové situace vždy z určitého hlediska. Popisují způsob, jak individua "zpracovávají" sociální realitu, ve které žijí. Mají funkce: 1) organizační (uspořádání, výběr a popis dat), 2) heuristickou (nový pohled na vztahy mezi prvky), 3) prediktivní, 4) měření, klasifikace (Deutsch).
- Komunikační model Shannona a Weavera (1949), hledisko = efektivnost procesu: informační zdroj - nosič (médium)- signál - kanál - šum - přijímač - přijatý signál - rekonstrukce původního sdělení - cílový stav. (Nosič rozkládá sdělení na signály, jež jdou skrze kanál k přijímači)
- Komunikační model Harolda D. Lasswella (1948), hledisko = jednosměrné přesvědčování: kdo mluví (komunikátor) - co říká (sdělení) - jakých prostředků používá (médium) - na koho se obrací (přijímač) - jakého účinku dosahuje (účinek)
- Komunikační model Romana Jakobsona, hledisko = různé funkce komunikace podle dominance jednotlivých prvků: horizontálně: mluvčí (emotivní funkce) - sdělení (poetická funkce) - adresát (konativní funkce); vertikálně ke sdělení: kontext (poznávací, referenční funkce), kontakt (fatická funkce), kód (metajazyková funkce)
- Komunikační model Twaitsův,(Jakobsonův revidovaný model 1994), hledisko = důslednější oddělení strukturálních komponent komunikace a jejich funkcí : horizontálně: funkce oslovení, která zahrnuje: adresanta (expresivní f.) - kontakt (fatickou f.) - adresáta (konativní f.), vertikálně ke kontaktu: funkce označování, která zahrnuje: obsah (referenční f.) - kód (metajazykovou f.) - formu (formální f.), situaci (kontextuální f.).
- komunikativní situace
- Situace promluvy (dialogu), obsahující komplex vztahů a funkcí a jednotlivých složek situace, zvl. mluvčího, recipienta, kontextu, sdělení, kontaktu a kódu (jazyka).Viz komunikační modely, normativní komunikace, dvojí kontextualita, rozumění.
- komunikativní společenství
- Společenství se společnými principy determinace významů promluv (avšak mohou být rozlišené dle typů diskurzů), tj. principy určující, jaký mluvní akt je vykonán v promluvě v daném kontextu. Srv. životní forma.
- konotace
- Za situace, kdy denotace označovala věc (srv. dnes reference), měl výraz konotace odkazovat k celé třídě objektů, resp. k objektům této třídy podle splňování vlastnosti, kvality, charakteru, jíž se týkala signifikace (Mill). Nyní, kdy denotace odkazuje k celé třídě, používá se výraz konotace pro sekundární nekognitivní rysy významu různého typu, založené na asociaci a také jako jedna ze složek sekundárního sémiotického systému.
- konstrukt
- Teoretická představa, resp. model jevu.
- konstrukce
- Základní pojem TIL. Je explikací fregeovského smyslu. Jde o časově a prostorově nelokalizovanou abstraktní proceduru tj. logickou subsistující strukturu intelektuálního postupu, který říká, jakou cestou lze z dílčích částí sestavit celek. Vychází z rozpracování Churchova lambda kalkulu. Druhy konstrukcí jsou: proměnné (konstruují na základě valuace), trivializace (bezprostřední jednokrokové uchopení objektu), kompozice (aplikace funkce), uzávěr (konstrukce funkčního zobrazení). Chybným vyjádřením skladby částí v celek je "množina", neboť nám neříká, jakou cestou je celek složen.
- kontakt
- V komunikativní situaci jedna z jejích složek, vymezující druh styku komunikativních partnerů (bezprostřední či zprostředkovaný, na dálku apod.).
- kontext
- Jazykové okolí výskytu analyzované jednotky, které je pro ni relevantní ze sledovaného hlediska. Ten aspekt okolností aktuálního užití jazyka, který je relevantní, zejména pro význam.
- konvenční význam věty
- Význam, který má věta v určitém jazykovém společenství na základě přiřazení jazykovými konvencemi tohoto společenství. Typ diskurzu pak ovlivňuje způsob, kterým konvenční význam vět přispívá k determinaci významu promluvy, v níž je věta uvedena do komunikace (což nemusí být shodné s jejím vyslovením - mluvčí se může přeřeknout, nebo je recipientem předpokládáno chybné použití výrazů mluvčím, zapříčiněné jeho neznalostí apod.).
- konverzační implikatury
- Recipient uhaduje význam promluvy mluvčího za situace porušení konverzačních maxim z kontextu, z nějž takto může být implikován (odvozen) jiný než doslovný význam promluvy (Grice).
- konverzační maximy
- Zásady, jejichž platnost je normativně přisuzována komunikativnímu společenství, např. adekvátní kvantum informace, zdůvodněnost, relevance, jednoznačnost, přehlednost (Grice)
- korespondenční pravidla
- V dvojvrstevném modelu jazyka vědy (Carnap) spojují některé teoretické termíny s termíny observačního slovníku, ostatní teoretické termíny jsou spojeny s prvními pomocí postulátů. Pravidla korespondence, která oba jazyky spojují, podávají pouze dílčí interpretaci pro teoretický jazyk.