L

Vztahující se k lexikonu (jazykovému slovníku), lexému a stojící často v protikladu ke gramatice.

Slovo ("trakař"), nebo víceslovná kombinace ("padaly trakaře") jako abstraktní funkční jednotka lexikonu (slovníku).

Jazykověda, věda zabývající se jazyky a jazykem jako systémem, i užíváním (komunikací, mluvou, promluvami), jeho minulostí a souvislostmi s jinými disciplínami.

logická analýza jazyka vědy

Podle vůdčí ideje novopozitivismu se měla filosofie stát logikou vědy, resp. logickou analýzou jazyka vědy. Měla zejména odhalovat a zpřesňovat významy (smysly) výrazů, odhalovat nedorozumění vyplývající z chybného pochopení významů a sloužit tak jako pomocná metodologická disciplína reálným (faktuálním, empirickým) vědám a zjednávat jasný pořádek při uplatňování věd formálních. Tímto způsobem měla být postupně vybudována jednotná a sjednocená věda. Základem byla logická syntax jazyka vědy, později doplněná logickou sémantikou. Redukovatelnost obsahu empirických věd na věty o pozorovatelných entitách měly zprvu zajistit "redukční věty" vyjadřující podmíněnou souvislost "dispozičních (tj. podmínečných) predikátů" s empirickými predikáty (srv. dispoziční predikáty, redukční páry). Predikátům jazyka empirické vědy pak podle této koncepce máme rozumět na základě 1) ostenzí, 2) definic a 3) zaváděcích řetězců, obsahujících definice a redukční páry. Později byl tento model přepracován na dvouvrstevný: 1) observační jazyk vědy L^o a 2) teoretický jazyk vědy L^T. Oba jazyky jsou budovány na týchž základech. Korespondenční pravidla (C-pravidla) spojují některé teoretické termíny s termíny observačního slovníku, ostatní teoretické termíny jsou spojeny s prvními pomocí postulátů. Pravidla korespondence, která oba jazyky spojují, podávají pouze dílčí interpretaci pro teoretický jazyk. Metodologickými otázkami, které musí řešit každý takovýto systém logiky jazyka vědy jsou zejména:

vztah k empirii (pozorovací a protokolární věty)
problém redukce
status teoretických pojmů, jazyků a systémů (subsistence)
vnitřní uspořádání systému (logická syntax a sémantika, hypoteticko-deduktivní teorie)
problém indukce
problém analytičnosti a syntetičnosti (tři dogmata empirismu)
problémy verifikace, falsifikace, potvrzení, pravdivosti
problém kognitivního smyslu, demarkace smysluplnosti a další.

logická syntax (srv. jazyk 1.řádu) a logická sémantika

Systém pravidel, udávající jak skládat a transformovat výrazy určitého kalkulu, tvoří logickou syntax. Významovou stránku formalizuje na základě přiřazení (sémantická pravidla) logická sémantika, která je pojata buď extenzionálně (je závislá na volbě interpretace daného jazyka) nebo intenzionálně (závisí na všech možných interpretacích daného jazyka).

lokuce

Ta stránka mluvního aktu, která se netýká výpovědní síly a výpovědního efektu (performanční intence a skutečného dopadu), ale intence sdělit nějaký komunikační obsah výpovědi, sdělit propozici a referovat o něčem (Austin).