R

radikální interpretace: Vzhledem k neurčitosti překladu je nutné systematicky rekonstruovat neznámý jazyk tak, aby nám umožnil interpretaci promluv. Předpokládá to vhodné strategie interpretace významů. Totéž však platí pro dorozumívání vlastním jazykem (Davidson). Recipient rozumí významům promluvy (a tedy i jednotlivým významům výrazů v ní použitým) v kontextu mluvního aktu na základě vždy unikátní interpretace (rekonstrukce významů). Filosof je pak schopen tento akt rozumění pojmově (schematicky) uchopit, tj. převést "knowing how" recipienta na "knowing that" reflektujícího a analyzujícího badatele (filosofa) (srv. dvojí hermeneutika). Každá interpretace se musí vypořádat s celkem významů a přesvědčení (schématu, rámce), neboť neexistuje nic, co by nám dovolilo jednoznačně rozhodnout, zda interpretace selhává z důvodu jiného přesvědčení (pojmového schématu, rámce) nebo z důvodu jiného významu. Rozhraní mezi nimi je proto pragmatické (Davidson). Srv. tři dogmata empirismu.
radikální překlad: Tvorba "překladové příručky", která by umožňovala překlad všech vět objektového jazyka do jazyka překladatele. Evidenční báze radikálního překladu je vždy slučitelná s různými neekvivalentními překladovými příručkami, tzn. že existuje neurčitost překladu. (Quine)
rámec: Mentální nebo postulovaný plán určité oblasti znalosti či zkušenosti, složený z částí, nějakým způsobem patřících k sobě, využívaný např. při sémantickém popisu. Rámec příslušející diskurzu či diskurzivnímu žánru (typu) - diskurzivní rámec. Také každý logický systém jazyka zavádí určitý způsob vyjadřování, rámec (framework) (Carnap). Otázky po existenci určitých entit v rámci tohoto systému jsou otázkami "interními" a jsou řešitelné logickými prostředky (v logickém systému), nebo empirickými metodami (ve faktovém systému), otázky týkající se existence sytému entit jako celku jsou "externí" a může se jimi zabývat filosofie (metafyzika). Odtud vedly úvahy k holismu (Quine) a k úvahám o třech dogmatech empirismu (rámec a významy tvoří "spojené nádoby" - Davidson). "Vězení" vlastního rámce lze prolomit v diskusi (Popper - mýtus rámce, Habermas - normativní komunikace). Nepodaří-li se je prolomit a ustanovit společný rámec, dochází k rozepři (Lyotard). V husserlovské fenomenologické tradici nalezneme namísto termínu "rámec" výraz "eidetická soustava", tj. soustava sestávající z "eidé" předmětů a vztahů mezi nimi, dále z pravidel a zákonů. Je "transcendentální strukturou", minimálním "kulturním universale". "Mosty" mezi těmito soustavami tvoří překladové příručky, empatie či "eidetické učení" jako verbálně neartikulovaná forma sžívání se s cizí eidetickou soustavou ("vnitřní" přístup) a "vnější" behaviorální popis (Rettová). Srv. dvojí hermeneutika.
recipient: přijímatel
Ten, kdo v komunikativní situaci aktuálně nefiguruje jako mluvčí, ten komu je určeno sdělení mluvčího, ke komu směřuje mluvní akt.
řeč, langage (resp. language): Obecná schopnost jazyka umožňující jeho realizaci v mluvě (promluvách). Ve starší literatuře byl výraz užíván jako synonymum mluvy. Řeč je hermeneutickou dimenzí, v níž se ukazuje bytí. Bytí, kterému lze rozumět, je řeč. (Gadamer)
řečová (jazyková) hra: Významy výrazů jsou spjaty se způsoby jejich používání v kontextu komunikativní situace dané řečové hry, tj. v kontextu různých (praktických) způsobů dané životní formy komunikativního společenství (Wittgenstein). Různými řečovými hrami jsou např.: rozkazovat a podle rozkazu jednat, popisovat něco podle vzhledu nebo podle měření, vymýšlet příběhy a číst je, udělat či vyprávět vtip, překládat z jedné řeči do druhé, prosit, děkovat, proklínat, zdravit, modlit se atd. Srv. též diskurzivní žánr, dvojí hermeneutika.
redukční páry: V logické analýze jazyka vědy (Carnap) je tvoří: 1) redukční věty, vyjadřující podmíněnou souvislost mezi dispozičními predikáty a empirickými predikáty, spolu s 2) větami vyjadřujícími souvislost negace týchž dispozičních predikátů a jiných empirických predikátů. Redukční páry jsou metodologickým prostředkem, umožňujícím spolu s definicemi budovat řetězce vět, jejichž prostřednictvím pak máme rozumět predikátům jazyka empirické vědy. Srv. korespondenční pravidla.
reference: Užití jazyka k vyjádření propozice, tj. pojednání o věcech v kontextu.
referent: Označovaný objekt. Výraz referent se často vyhrazuje pro označení jednoho "skutečného" objektu, k němuž však referuje teprve použití celé propozice, zatímco denotát se vztahuje obecně k celé třídě objektů, jíž denotuje samostatný výraz (např. výraz "pes" denotuje třídu psů, ale jeho propoziční použití referuje ke konkrétnímu psovi, např. "to je náš pes") Srv. denotát, designát, fregeovský význam a smysl.
reflexivní modus percepce: V bezreflexivním modu si přímo uvědomujeme a zažíváme významy znaků, výrazů, objektivací. V reflexivním modu dochází ke ztrátě jejich transparence (průhlednosti směrem k významům), k distanci od nich, vynořuje se otázka po jejich významu (v případě, kdy předpokládáme význam, ale neznáme ho) a smyslu (víme-li, že je nelze jednoznačně denotovat či designovat jako znaky s jasně přiřazeným významem). Distance umožňuje tvorbu reflexivního objektu (estetického, diskurzivního, symbolického), po jehož smyslu se ptáme a jehož smysl spolukonstituujeme.
reflexivní objekt: Objekt, který vytváříme v reflexi různých percipovaných entit na základě distance, která nám umožní položit otázku po jejich smyslu. Může být např. estetický (smysl spatřujeme v estetickém zážitku, např. krásna, souměrnosti, zhnusení atd.), diskurzivní (smysl diskurzu je většinou dán hermeneutickou interpretací) či symbolický (smysl odkazuje k různým symbolickým kontextům kulturním, interkulturním - archetypálním, filosofickým, např. různé výklady smyslu života, historie, bytí apod.).
rekonstrukce významu: Recipientova tvorba hypotetické podoby významu produkovaného mluvčím či percipovanou situací, při níž se uplatňují jako součást percepce nebo v návaznosti na ni, vedle recepce, různé komponenty situace a kontextu, obsahy různých sémantických rámců, konvence, sociální apercepce, princip vstřícnosti, strategie interpretace významů, rekonstrukce jazykového systému mluvčího, jeho intence, apod. Srv. interpretace, interpretans.
representamen, vehikulum: Jeden z triadických komponent znaku u Peirce (další viz objekt, interpretans). Ta část znaku, která reprezentuje objekt pro nějaké interpretans. "Vlastní" znak/symbol, buď v podobě abstraktní (typ) či jako konkrétní realizace, varianta, (token).
responze: (bezprostřední)
Dopad rekonstrukce významů a konstituce smyslu na "nitro" recipienta během komunikace či recepce. Dochází při ní k přestrukturování znalostních, hodnotových i emočních osobnostních struktur. Srv. význam pragmatický, interpretans, znalost, totální odezva (responze).
rozepře a pře: Při rozepři jde o nemožnost dosáhnout konsensu vzhledem k tomu, že účastníci diskuse setrvávají v odlišných pojmových (diskurzivních) rámcích (Lyotard) (disensus). Při sdílení společného diskurzivního rámce jde o při, která je v rámci sdílených pravidel řešitelná a vede ke konsensu.
rozumění: Výsledná percepce mluvy po celkové rekonstrukci významu, založená na interpretaci. Její součástí může být identifikace jednotek, analýza struktury, odstranění víceznačnosti apod. Filosofie diskurzivity a narativity však zdůrazňuje, že základem rozumění je narativní struktura. Tak například i zvuk hodin tvoří narativ s osnovou: "tik" (začátek narace), "tak" (konec narace). Rozumění různým danostem (tokens) podléhá uplatňování dvojí kontextuality. Jednak jde o kontext daný situací, textem, rámcem, diskurzivním světem (resp. světem diskurzivně chápaným) - tedy o kontext, který recipient přijímá jako komplex daností (tokens), a jednak jde o kontext prostředků rozumění (znalostí). Z hlediska hermeneutiky je rozumění výkonem či způsobem bytí (Heidegger), výkonem dialogu, jímž jsme (Gadamer). Rozeznáváme předběžné rozumění (předrozumění), a následné, apofantické (výpovědní, explikované) rozumění. Srv. též interpretans, dvojí hermeneutika.