Filosofie jazyka

• Podrobný obsah a související literatura
• Úvod do filosofie jazyka (skripta)


• Slovníček důležitých pojmů ke kurzu filosofie jazyka
• Od významu k významu (přehled)

Filosofie jazyka je v mnoha ohledech legitimní pokračovatelkou tisícileté tradice západní filosofie.

"Filosofie jedná hlavně o kategoriích, tj. nejvyšších pojmech a problémech, jež se k nim pojí ...Celá filosofická metoda ... není nic jiného než hledání a nalézání toho věčného a neměnného i v nejokamžitějším a nejprchavějším." (Patočka, J. Péče o duši I. Oikumené, Praha 1996, s. 17, 19-20). Filosofie se obrací k člověku jako k otevřené, myslící, rozvíjející se a tvořivé osobnosti, a nabízí jí pojmový a kategoriální aparát pro uskutečnění tohoto spojení nejokamžitějších a nejprchavějších okamžiků s oním "věčným a neměnným". Vždyť každá myšlenka, jíž jsme prostoupeni, vynucuje si na nás své vyjádření, a každé vyjádření vynucuje si na nás identifikaci s tím, co bylo námi míněno.

Odvěké otázky "Kdo jsem a jaký jsem?" nebo "Co jest nepochybně?", mohou být napovězeny i takto: "Vyjadřuji (co míním) a identifikuji (vyjádřené s míněným), tedy jsem."

A poněkud z jiné strany: Každé slovo, jež zachytíme v mysli (svými smysly či vzpomínkou či se nám zrovna vybaví) je zároveň projektem vybízejícím k uskutečnění (a slovo tělem učiněno...), je tím, prostřednictvím čeho se vždy vztahujeme k světu, jaký se nám dává, jaký máme za to, že je, že má být, že bude.

Rozumění je výkonem bytí (Heidegger) a bytí, jemuž může být porozuměno, je řeč (Gadamer). Jazyk je také vždy přítomen jako kompas, jehož střelka směřuje naším směrem. Je pilířem vyjádření a tím i spolusdílení našich intencí, našich záměrů, tužeb, vášní. Stojí v základech našeho spolubytí.

Jestliže ontologie podává obraz bytí "dostatečně zdůvodněný", a oním "dostatečně zdůvodněným" podáním se zaobírá gnoseologie, pak filosofii jazyka lze mj. přisoudit poslání dostatečného rozumění a vyjádření onoho "dostatečně zdůvodněného", neboť "neustále činíme explicitním to, co je implicitní našemu konání" (Brandom).

V jazyku jsou uchovány stopy našeho bytí, našeho směřování, našich proč i proto, co a jak. K jazyku se pojí i zvláštní moc, již užíváme, nebo jíž jsme naopak vystavováni. Jazykem hledáme smysl všeho. Tak jako člověk, tak i jeho svět má svůj "jazyk", v němž se odehrává ono podstatné pro nás i "samo o sobě", jak jsme zvyklí se o tom někdy vyjadřovat. Jestliže je pravda "shoda", pak jazyk nebude vynechán; jestliže je Pravda autentické bytí, pak je opět vyjadřujeme "Slovem".

"Na počátku bylo Slovo", a my toto Slovo (Logos) neustále znovuobjevujeme jako řád, jehož jedinečnost nás přivádí v úžas. Logické struktury, matematické struktury, vědecké zákony, struktury obecně, řád struktur - máme za to, že jim rozumíme, neboť rozumíme skrze ně. Svět s námi rozmlouvá, rozumíme, sdílíme, vyjadřujeme, identifikujeme, jsme.